Category: Formace

Senioři ke konci života bilancují nad fázemi svého života, hodnotí svůj dosavadní život a pokládají si otázky o smyslu svého života. Přemýšlí, zda učinili vše, co si kladli za svoje cíle. Často se stává, že na své otázky nenašli odpovědi. Proto se potřebují svěřit někomu, kdo jim aktivně naslouchá a poskytuje prostor k tomu, aby odpovědi na otázky nalezli sami v sobě.

V Domove sociálnych služieb máme väčšinou chodiacich pacientov, ale pribúdajú pacienti, ktorí už potrebujú pomoc. Uzavretosť týchto ľudí, nemožnosť prehodiť pár slov, prejsť sa do najbližšieho parku ich fyzicky aj psychicky ničí. Takže môj prístup je byť s nimi, počúvať ich, keď je na to čas.

Závěrem bych chtěl říct alespoň toto. Pokud by někdo chtěl vykonávat kteroukoliv službu s vidi – nou laciného vděku slabých a nemohoucích, pak je vedle. To je slabá motivace. Tito lidé jsou mnohdy opravdu rádi, že za nimi někdo přijde, že si jich někdo všimne, že slyší vlídné slovo. Navštěvovat nemocné je jeden ze skutků milosrdenství.

Když jsem přicházela za nemocnými v nemocnici, vstupovala jsem s velkou pokorou, a nejistotou, jak budu přijata. Vždy se však našel někdo, kdo se chtěl sdílet o svých problémech, nejistotách. Časem jsem rozpoznávala ty, kteří potřebují něco veselého, povzbuzení a odreagování alespoň na chvíli od svých těžkostí. Bylo pro mne potěšením, když se loučili se mnou slovy: „přijďte zase brzy“. V té chvíli jsem zapomněla na to, že jsem se musela přemáhat a přemlouvat vyrazit do těchto zařízení,

Vlastně nedělám nic zvláštního. Popovídám, vyslechnu příběhy, povzbudím, pouklidím. Někdo potřebuje cítit blízkost druhého a chce držet za ruku nebo pohladit. Jiný chce obejmout. Někdo naopak stojí opodál a drží si odstup. Každý člověk je jiný. Nechci pečovat jen o tělo nemocného, ale také o jeho duši. Mluvíme často o Bohu, někdo ale nechce, tak se bavíme o jiných věcech.