busta Dr.Nosek - kostel Spořilov

Sborník pramenů ke studiu díla JUDr. FRANTIŠKA NOSKA

Pro dnešní dobu je pak dobrým vodítkem tato věta z Noskova parlamentního projevu před volbami roku 1929: Žádná strana se nesmí domnívat, že by bylo možno omezený stranický zájem stavět nad zájem celku a nekompromisně ho vnucovat všem ostatním. Běžně se totiž u nás lidé staví k volbám tak, že vyhrát musí jen ta „jejich“ strana, zatímco ostatní musí být na hlavu poraženi. Jenomže přesně takový přístup František Nosek odmítá. Pro něj je jediným ústředním smyslem politiky přispívat k obecnému dobru, zcela ve shodě se sociálním učením církve. A k tomu je nut- ná spolupráce aspoň části politických subjektů. V systému poměrného zastoupení je to nezbytné. (Jiří Zajíc)

Bonaventura Bouše: Prorok české církve – Jan Rückl

Věřím, že budoucnost se neotevírá tam, kde je zajištěnost bohatstvím, mocí nebo moudrostí. Budoucnost se otevírá v riziku, v ztroskotáních, a dokonce v selháních, jsou-li vyznána ve světle pravdy. Neboť podle Ježíše budoucnost nemají bohatí ale chudí…budoucnost nemají spravedliví poslouchajíce zákon, ale ti kdo jsou hříšní, protože nestačí výzvě, kterou slyšeli…Bůh se nemůže jinak prosadit…než v bláznovství a bezmoci: právě tyto vlastnosti jsou v křesťanství Božími atributy, zjevenými na Ježíši ukřižovaném, „člověku, který vydal sebe sama“

FRANTIŠEK REICHEL OFS (1938-2020) – Opravdový sekulární františkán

Pro nás františkánské terciáře byl František především ministr- služebník v původním slova smyslu: opakovaně jako náš Národní ministr, jeho zástupce, a současně jako řadový člen našeho MBS u sv.Anežky. Jeho organizátorské a manažerské schopnosti nám všem budou velice scházet, „ministrování“ mu šlo tak nějak samo, v klidu, v souladu s naším pozdravením „pokoj a dobro“. V té vůdčí roli nás reprezentoval i vůči Mezinárodní radě v Římě a v zahraničí vůbe

Jan Evangelista Urban(1901-1991)

Otec Urban je nejvýznamnějším českým františkánem minulého století; a také nejzasloužilejším „ředitelem“ Třetího řádu sv.Františka. Do roku 1950 patřil i k nejznámějším představitelům katolické církve v české veřejnosti. Poté byl na čtyři desetiletí -s krátkou výjimkou po Pražském jaru- ve svém působení omezen vězením, izolací a nemocí.