Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Poznání je podporováno zvědavostí, moudrost je podporována úctou. Úcta předchází víře, je jejím kořenem. Abychom byli hodni víry, musíme se nechat vést úctou.
Ztraťte smysl pro úctu, dovolte, aby vaše domýšlivost snížila vaši schopnost uctívat, a vesmír se pro vás stane tržištěm. Ztráta úcty znamená vyhýbání se vhledu. Návrat k úctě je prvním předpokladem pro oživení moudrosti, pro objevení světa jako aluze na Boha
Nyní se nacházíme v kulturních válkách téměř ve všech osobních a společenských otázkách. Většinu z nás už nic nešokuje. Často jsme smutní, sklíčení, dokonce odcizení jedinému světu, ve kterém žijeme. Toužíme po porušovatelích, kteří by mohli obnovit naše zničené domy, (viz Izajáš 58,12). Toužíme po lidech s velkou duší, kteří v sobě dokážou udržet chaos – a dodat nám odvahu udělat totéž.
„Jahve řekl: Protože tento lid se ke mně přibližuje jen slovy, ctí mě jen slovy, zatímco jeho srdce je ode mne vzdáleno, a mé náboženství, pokud jde o něj, není nic jiného než lidský příkaz, naučená lekce nazpaměť“ (Izajáš 29,13). A zde je Boží odpověď hned poté: Budu dál jednat překvapivě a podivuhodně, „budu s tímto lidem marnotratný v podivuhodných věcech“, jak to překládá Jeruzalémská bible (29,14). Bůh jako by říkal: „Neznáte mou lásku. Spokojujete se s verbálním náboženstvím, se službou ze rtů. Jediný způsob, jak vás z toho dostat, je, že vás budu více milovat.“ A tak je to.
Písmo je potvrzováno i dalšími dvěma koly na naší tříkolce. Pokud je to pravda – a to je akt víry -, řekli bychom, že to nějakým způsobem musí být nalezeno v Písmu. Nemůže být v přímém rozporu s Písmem. My katolíci jsme v tom nebyli příliš dobří. Všechna vajíčka jsme vložili do košíku Tradice. Hledejme tedy potvrzení v obou světech – ve verších z Písma i ve spisech mystiků, svatých, proroků, církevních Otců a Matek a církevních koncilů. [2]
Mít víru v Boha bezpodmínečné lásky znamená uvědomit si, jak je nám Bůh důvěrně blízký. Tak blízko, že zapomínáme na Boží přítomnost. Ve své době byl Ježíš ponořen do kultury plné násilí, konfliktů a úzkosti. Věděl však také o hlubší pravdě skryté pod povrchem lidského soudu, totiž že tento rozbitý, úzkostný svět je prošpikován Bohem. Žádal nás, abychom měli víru, abychom věřili, že Boží vláda je mezi námi a v nás.
Najděte si dnes nějaký způsob, jak se ponořit do své víry a experimentovat se způsoby, jak se otevřít proměně, setkání, vědomé účasti na Bohu.
Bůh odmítá být poznán intelektuálně. Boha lze milovat a poznávat pouze v aktu lásky, Boha lze zakoušet pouze ve společenství. Proto nám Ježíš „přikazuje“, abychom směřovali k lásce a plně v ní setrvávali. Láska je jako živý organismus, aktivní silové pole, o které se můžeme opřít, ze kterého můžeme čerpat a kterému můžeme dovolit, aby námi procházelo.
Víra naproti tomu znamená bezvýhradné otevření mysli pravdě, ať už se ukáže být jakákoli. Víra nemá žádné předsudky, je to ponoření se do neznáma. Víra lpí, ale víra se pouští. V tomto smyslu je víra základní ctností vědy a stejně tak každého náboženství, které není sebeklamem.
Evoluční myšlení je kontemplativní myšlení. Ponechává celé pole budoucnosti v Božích rukou a souhlasí s tím, že pokorně podrží přítomnost s tím, co jen předběžně zná s jistotou. Evoluční myšlení souhlasí s tím, že ví i neví zároveň. Posílá nás na trajektorii, kde jízda je sama o sobě cílem a cíl není nikdy jasně na dohled.
Udržovat si důvěru v to, že Bůh je dobrý, že Bohu lze důvěřovat a že Bůh je aktivně zapojen do mého života, je mnohem silnější a účinnější praxe. To je praktická síla biblické víry.