V souladu se svou františkánskou tradicí otec Richard učí, že dar Božího obrazu můžeme nalézt v celém stvoření, počínaje v nás samotných!
Hledat a pochopit
Účelem modlitby a náboženského hledání je poznat pravdu o Skutečnosti, pochopit jí. A s tím souvisí, že chceme poznat co je dobro. Základem všeho je láska. A tak můžeme opakovat celý den mantru: „Boží život žije ve mně. Uvědomuji si život, který žije ve mně.“
Boží přítomnost všude kolem
Bez Boží přítomnosti nemůžeme žít. Bohem jsme zcela obklopeni. Právě i nyní! To není myšlenka z New Age. To je požehnání svatého Patrika (asi 373–asi 463): „Bůh pod tebou, Bůh před tebou, Bůh za tebou, Bůh nad tebou, Bůh ve tobě.“
Boží přítomnost ve mně
Vidím Tajemství všude a důvěřuji mu a to i v kusu hlíny, kterým jsem já. Proto ho vidím i ve vás. Všichni jsme schopni vidět božský obraz nejen v nás samotných, ale v ostatních a ve všech věcech. Vidíme všichni stejně a navzájem. Záleží jenom na tom jak vidíme sebe a své okolí – podle toho vidíme i všechno ostatní.
Boží přítomnost v lidech kolem mne
Ježíš naše vidění znázorňuje v sociální rovině. Vidíme obraz Krista v ubohých? Přečtěte si jak popisuje poslední soud (viz Matouš 25). Neříká tam nic o desateru přikázání, o návštěvě kostela – mluví jednoduše o naší schopnosti vidět. S Kristem se setkáváme v „nevýznamných lidech“, který nepomohou v naší kariéře? Nebo u těch, kdo nám nemohou ničím oplatit? Ano. Když totiž uvidíme Boží obraz tam, kde ho nejsme zvyklí vidět , pak se už díváme něžnýma Božíma očima.
Boží přítomnost v nepřátelích
Jako vrchol znázornění Ježíš říká, že musíme milovat i své nepřátele. Vidět v nich obraz Boží. (viz Matouš 5:44). Učí nás něco, co by mnozí vedoucí, duchovní i jiní, od nás nikdy nepožadovali: lásku k nepříteli. Logicky to totiž nedává smysl. Ale pro naši duši to má opravdu velký význam – buď všechno nebo nic. Buď vidíme božský obraz ve všech stvořených věcech, nebo ho nakonec nevidíme dobře. Cesta postupného vidění nás vede k prvnímu velkému prozření a tím se obzor našeho vidění postupně rozšiřuje. Rozšiřuje se prostor naší lásky, našeho objetí. To je základní smysl celého svatého života!
Chrám Boží všude a ve všem
Naší křesťanskou vizí je, že celý svět je posvátným chrámem. Pokud je to pravda, pak jsou posvátní i naši nepřátelé. Kdo jiný je stvořil, než Bůh? Lakmusovým papírkem našeho lepšího zraku patrně bude naše schopnost respektovat cizince. Ale nekončí to u lidských bytostí a nepřátel nebo „u těch nejmenších z nich“. Rozšiřuje se i na žáby a na vodu a plevel. Jakmile již máme plný zrak Všechno se pro nás stává okouzlujícím Božím obrazem. Jeden Bůh, jeden svět, jedna pravda, jedno utrpení a jedna láska (viz Efezským 4:4–6). Jediné, co můžeme pak dělat , je účastnit se a užívat si. Rád se ptám křesťanů – proč by se měli čehokoliv bát?
Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (Crossroad Publishing: 2003), 55, 57–59.
Image Credit: Rose B. Simpson, Genesis (detail), 2017, sculpture.