Třináctý týden: Nebojte se
Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku jediný loket? Nemůžete-li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní? Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; nepracují ani nepředou. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní . Lukáš 12:25–28(Český studijní překlad)
Mystik a teolog Howard Thurman (1899–1991) popisuje strach lidí, kteří, jak se říká, mají „záda ke zdi“ [1] protože jsou neustále nespravedlivě utlačováni.
Chudoba je spojena s vnitřním strachem
Všudypřítomný sužuje obrovské množství chudých lidí, ekonomicky a sociálně nejistých lidí, je strachem trochu jiného druhu. Je to věčné klima, je to trvalý stav; je to jako mlha v San Franciscu nebo v Londýně. Není to strach nijak konkrétní, ale proniká všude. Je to vlastně nálada, kterou si člověk nese neustále sebou, vyplývá z sžíravého konfliktu, jímž jsou jeho dny neustále obklopeny. Je hluboce zakořeněna v jeho srdci. Jedná se o vztah mezi slabými a silnými, mezi vládci a těmi, kdo jsou jím ovládáni.
Thurman objasňuje, že Ježíš, jako člen židovské komunity žil pod římskou okupací, a proto mohl důvěrně pochopit tento druh strachu a mohl ho řešit:
Pomůže text Bible ?
Ve svém velkém shrnutí a vyjádření víry, které čteme v Kázání na hoře [viz Mt 6,25-34], se velmi jasně objevuje základ [Ježíšovy] pozitivní odpovědi na strašlivou existenci strachu a jeho sester – úzkosti a zoufalství. . . .
Jsme děti Otce Boha!
Jádrem Ježíšovy analýzy je, že lidé jsou děti Boha, Boha života, který udržuje celou přírodu a zaručuje všechny složitosti samotného životního procesu. Ježíš naznačuje, že je zcela nerozumné předpokládat, že Bůh, jehož tvůrčí činnost je vyjádřena i v takových detailech, jako jsou vlasy na hlavě člověka, by z Božího zájmu vyloučil život, životního ducha samotného člověka.
To je odpověď na základní otázky bytí
Tato myšlenka – že Bůh bere ohled na každého jednotlivce – má obrovský význam při hledání původu strachu. V současném světě totiž sociálně znevýhodněný člověk nedostává odpověď na nejdůležitější jeho vnitřní otázky. A přitom právě na na nich závisí jeho duševní zdraví. Jsou to odpovědi na otázky: „Kdo jsem? Co jsem?“
Vědomí že jsme Boží děti stabilizuje naši odvahu žít
První otázka se týká základního sebehodnocení, hlubokého pocitu sounáležitosti, zda se sním počítá. Pokud má člověk pocit, že nepatří ke skupině běžně žijících lidi v jeho okolí, rozvíjí se u něj hluboký pocit nejistoty. . . . [Ale] vědomí, že je Božím dítětem, mu pomůže stabilizovat své ego a dodává mu novou odvahu, už se tolik nebojí a získává sílu. Mohu dosvědčit, že jsem to viděl mnohokrát.
Prameny:
[1] Howard Thurman, Jesus and the Disinherited, 7.
Howard Thurman, Jesus and the Disinherited (Nashville, TN: Abingdon Press, 1949), 36–37, 48, 49, 50. Note: minor edits made to incorporate inclusive language.
Image credit: Nicholas Kramer, Untitled (detail), 2021, photograph, Washington, used with permission. Paul Thompson, Untitled Sunrise (detail), 2021, video still, New Mexico. Jenna Keiper, Moonrise I (detail), 2020, photograph, Washington, used with permission. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Playing with the light found within night, in these images we find beauty and rest even in moments that might feel eerie and dangerous.