Dvacátý čtvrtý týden: Františkánská kontemplace a akce
Otec Richard píše o tom, jak radikální změna životního stylu je jádrem františkánské spirituality a Ježíšova evangelia:
Žít novým způsobem
Protože sám Ježíš byl pokorný a chudý, František učinil z čistého a prostého napodobování Ježíše svůj životní program. Ve skutečnosti to často dělal až absurdně doslovným způsobem. Byl fundamentalistou – ne co se týče doktrinálního Písma, ale co se týče životního stylu: nic si neber na cestu, jez, co ti předloží, pracuj za svou mzdu, nenos boty. To je pro většinu křesťanů stále revoluční myšlení, ačkoli je to samotná „dřeň evangelia“, abychom použili Františkovu vlastní frázi. [1] František věděl, že lidé mají větší sklon žít v nových způsobech myšlení než myslet v nových způsobech života. (To je jedna ze základních zásad CAC.)
Mystika sv. Františka byla založená na srdci
„Když jsme slabí, jsme silní“ (2 Kor 12,10) mohlo být mottem prvních františkánů. V deváté kapitole své první řehole František napsal: „Musí se radovat, když žijí mezi lidmi považovanými za málo hodnotné. . . .“ [2] Z biblického hlediska odráželi primitivní a praktické křesťanství, které najdeme v Jakubově listu, a mystiku východní církve založenou na srdci. Zatímco většina mužských františkánů se nakonec stala klerikalizovanými a řádnými církevníky, my jsme tak nezačínali.
Experimenty mohou být dobrou cestou
Radikálnější formy křesťanství nikdy dlouho nevzkvétaly, počínaje samotnými Letnicemi a prvním „společným sdílením všech věcí“ (Sk 2,44-45): pouštní otcové a matky, první keltští mniši a společenství věřících dále v dějinách až po katolické dělníky a komunitu Sant’Egidio v naší době. Pokud se takové skupiny silně institucionalizují – dokonce i právně -, bývají krátkodobé nebo velmi malé, ale vždy jsou to úžasné experimenty, které jsou výzvou pro nás ostatní. Jsou vždy jako nový pokoj s novým pohledem, který nám ostatním nabízí zásadní úhel pohledu, který jsme ztratili.
Najdeš cestu z učení do praxe?
První františkáni a klarisky chtěli být praktiky evangelia a ne pouhými „inspektory“ nebo „muzejními kurátory“, jak některé duchovní nazývá papež František. František i Klára nabízeli svá Pravidla jako forma vitae neboli „formu života“, abychom použili jejich vlastní slova. Považovali ortopraxi („správnou praxi“) za nezbytnou paralelu a možná i precedens k pouhé verbální ortodoxii („správnému učení“), nikoli za nepovinný doplněk či možný důsledek. Historie ukázala, že poměrně velké procento křesťanů se nikdy nedostane k praktickým důsledkům své víry! „Proč neděláte to, čemu říkáte, že věříte?“ ptá se prorok vždy.
Žít evangelium bez pozlátka
Františkánská škola našla způsob, jak být velmi tradiční a zároveň velmi revoluční, když kladla důraz na praxi před teorií. Jádrem jejich ortopraxe byla praxe věnovaná různým věcem (přírodě, lidem na okraji, pokoře, putování, žebrotě, misii) namísto opevňování domácí základny. Snažili se žít evangelia „bez pozlátka“, jak říká František. [3]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Thomas of Celano, The Remembrance of the Desire of a Soul, 2nd book, chap. 158, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 380.
[2] Francis of Assisi, The Earlier Rule, chap. 9, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint (New York: New City Press, 1999), 70.
[3] Francis of Assisi, The Testament, 39, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint, 127.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati: Franciscan Media, 2014), 84–87.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Daily Meditation 2022 Series (detail), 2022, photographs, Colorado. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This year we invited a few photographers, including Carrie, to share their vision with us in an artistic exploration for the Daily Meditations. The inspiration questions we asked each artist to create from were: How do you as an artist connect to and engage with (S)spirit and/or tradition(s)? How can we translate deeper truths through a lens? and How can we show our inherent connectedness (of humans, nature, other creatures, etc.) through imagery? This week’s images by Carrie Grace Littauer appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: What intersects most with my contemplative practice – [is] to venture into my backyard for contemplative walks and photography of what I find there. I’m often stunned. Finding the beauty in the every day and right under my nose seems like the greatest spiritual invitation. —Carrie Grace Littauer