Dvacátý sedmý týden: Lidstvo je společenství
Buddhistická aktivistka a učitelka Joanna Macy nás vyzývá k meditaci o našem důvěrném soužití:
Vědomí provázanosti
Víte, že vaše životy jsou tak složitě provázané jako nervové buňky v mysli velké bytosti. . . . Z této obrovské sítě nemůžete vypadnout. . . . Žádná hloupost, selhání nebo zbabělost vás z této živé sítě nemůže vyrvat. Neboť to je to, co jsi… Odpočívej v tomto vědomí. Odpočívejte ve Velkém míru. . . . Z něj můžeme jednat, můžeme se odvážit čehokoli… a nechť je každé setkání návratem k naší pravé přirozenosti. . . .
Globální provázanost
Při této praxi si uvědomíme, že nemusíme být nijak zvlášť ušlechtilí nebo svatí, abychom se probudili k síle našeho spojení s ostatními bytostmi. V dnešní době je toto prosté probuzení darem, který nám globální krize přináší. Jaderná válka, stejně jako toxiny, které naše továrny vypouštějí do světa, je při vší své hrůze a klamu také projevem úžasné duchovní pravdy – pravdy o pekle, které si sami vytváříme, když se přestáváme učit milovat.
Pokus se jí vidět i v sobě
Svatí, mystici a proroci v průběhu věků tento zákon viděli; nyní ho vidí všichni a nikdo nemůže uniknout jeho důsledkům. A tak se nyní ocitáme v úzkých, kdy si uvědomujeme, že Lao-c‘, Buddha, Ježíš, Mohamed i naše vlastní srdce měli celou dobu pravdu; a my jsme vyděšení a zběsilí jako krysa zahnaná do kouta – a stejně nebezpeční. Ale když to dovolíme, může se tato úzká slepá ulička změnit v porodní kanál, který nás tlačí a tlačí temnotou bolesti, dokud nás nevysvobodí do… čeho? Láska se zdá být příliš slabé slovo. Je to, jak říká Pavel Římanům, „sláva, která se má v nás zjevit“ [8,18]. Ta se v nás nyní probouzí.
Macy vyzývá zejména věřící lidi, aby jednali podle učení našich duchovních zakladatelů:
Jsme povoláni si provázanost uvědomovat
To, že hrozbu klimatické katastrofy, jaderné války, umírajících moří nebo otráveného ovzduší považujeme za obludnou nespravedlnost, naznačuje, že jsme nikdy nebrali vážně příkaz milovat. Možná jsme si všichni mysleli, že si Gautama [Buddha] a Ježíš dělali legraci nebo že jejich učení bylo určeno pouze pro světce. Nyní však přichází skličující odhalení, že jsme všichni povoláni být svatými – ne nutně dobrými, zbožnými nebo zbožnými – ale svatými ve smyslu prosté péče o druhé. Člověk si říká, jakou hrůzu v sobě toto poznání musí skrývat, že se mu tak bráníme a v takové bolesti před ním utíkáme. Může nám to říci naše současná schopnost uhasit veškerý život? Donutí nás čelit hrůzám lásky? Může to být důvodem našeho zrození?
A nechat jí působit v mysli i vsrdci
V této možnosti si můžeme oddechnout. I ve zmatku a strachu, se vší únavou a drobnými chybami můžeme nechat toto vědomí působit v našem životě a skrze něj.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), nadpisy překladatel
Prameny:
Joanna Macy, World as Lover, World as Self: Courage for Global Justice and Planetary Awakening, 30th anniv. ed. (Berkeley, CA: Parallax Press, 1991, 2007, 2021), 234–235. Note: ellipses in text are from Macy.
Image credit: Perry Riddle, Lunch Hour in the Sun (detail), 1976, photograph, Illinois, public domain. Dick Rowan, California – Southern California Big Sur Coastal Area (detail), 1972, photograph, California. Flip Schulke, Inexpensive Retirement Hotels (detail), 1973, photograph, Florida, public domain. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Humanity – we find ways to connect with each other across location, age, and space.