Třicátý týden: Svaté naslouchání
Kay Lindahlová, autorka a zakladatelka The Listening Center, píše o posvátné povaze reflektivního naslouchání:
Nejlepší dar druhému člověku je naslouchat mu
Snad jedním z nejcennějších a nejmocnějších darů, které můžeme druhému člověku dát, je skutečně mu naslouchat, naslouchat s tichou, fascinovanou pozorností, celou svou bytostí, plně přítomní. Zní to jednoduše, ale pokud jsme k sobě upřímní, tak často druhému tak úplně nenasloucháme.
Naslouchat znamená být tvůrčí
Naslouchání je tvořivá síla. Když nám někdo plně naslouchá, vzniká něco úžasného. Rozšiřujeme se, myšlenky ožívají a rostou, vzpomínáme na to, kdo jsme. Někteří o této síle hovoří jako o tvůrčím prameni, který v nás vyvěrá; jiní ji nazývají vnitřním duchem, inteligencí, pravým já. Ať už je tato síla nazývána jakkoli, chřadne, když jí nenasloucháme, a vzkvétá, když jí nasloucháme.
Naslouchat je třeba trpěšlivě
Způsob, jakým nasloucháme, může ve skutečnosti umožnit druhému člověku, aby přinesl to, co je pro něj pravdivé a živé. Někdy musíme hodně naslouchat, než se pramen doplní. . . . Je třeba trpělivosti, abychom takovému člověku naslouchali dostatečně dlouho, aby se dostal do svého středového bodu klidu a míru. Výsledky takového naslouchání jsou mimořádné. Někteří by je nazvali zázraky.
Kvalitní n slouchání je velká dovednost
Dobré naslouchání vyžaduje čas, dovednost a ochotu zpomalit, opustit očekávání, soudy, nudu, sebe prosazování, přestat se bránit. Všiml jsem si, že když lidé zažijí hloubku toho, že jim někdo takto naslouchá, začnou stejným způsobem naslouchat i ostatním.
Lindahl se domnívá, že dovednosti pro hluboké naslouchání mají stejný základ jako kontemplativní praxe:
Naslouchání druhému je kontemplativní činnost
V průběhu let jsem zjistila, že existuje základní kontext, který pěstuje a rozvíjí praxi naslouchání jako posvátného umění. Tři vlastnosti, které jsou pro tento kontext hlubokého naslouchání zásadní, jsou ticho, reflexe a přítomnost.
Ticho vytváří prostor pro naslopuchání
– Ticho vytváří prostor pro naslouchání Bohu. Poskytuje čas na zkoumání našeho vztahu ke Zdroji. Praxe bytí v tomto tichu rozvíjí naši schopnost naslouchat druhým.
Reflexe znamená umět zpomalit vnitřní hlas
– Reflexe nám umožňuje přístup k naslouchání našemu vnitřnímu hlasu. Praxe, kdy se před reakcí na situaci, otázku nebo komentář několikrát nadechneme, dává čas, aby se projevila naše skutečná moudrost. Je to zpomalení, vyčkávání, nácvik trpělivosti.
Být opravdu plně přítomen při naslouchání
– Přítomnost je vědomí naslouchání druhému, spojení na úrovni srdce. Praxe, kdy si vezmete všední, obyčejnou činnost a věnujete jí plnou pozornost, například mytí rukou nebo čištění zubů, trénuje vaši koncentraci a schopnost být s druhým v přítomném okamžiku. . . .
Naslouchejte celou svou bytostí
Ke komunikaci srdcem dochází, když zpomalíme, když se ztišíme, díváme se a nasloucháme. Zastavte se a nadechněte se. Stát se plně přítomnými s osobou, se kterou jsme. Naslouchejte celou svou bytostí. V tomto okamžiku může komunikace probíhat beze slov. Být přítomen je dar, který naplňuje naše srdce a ducha. Jsme ve společenství.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Kay Lindahl, The Sacred Art of Listening: Forty Reflections for Cultivating a Spiritual Practice (Woodstock, VT: Skylight Paths Publishing, 2002), 11, 12, 16, 24.
Image credit: Claudia Retter, Caroline’s Porch (detail), photograph, used with permission. Claudia Retter, Lynn’s Tomatoes (detail), photograph, used with permission. Claudia Retter, Micah’s Room (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This week’s images by Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. This year we invited a few photographers, including Claudia, to share their vision with us in an artistic exploration for the Daily Meditations. The inspiration questions we asked each artist to create from were: How do you as an artist connect to and engage with (S)spirit and/or tradition(s)? How can we translate deeper truths through a lens? and How can we show our inherent connectedness (of humans, nature, other creatures, etc.) through imagery?
Image inspiration: Our eyes are so often drawn to grand majesties – a vivid sunset or an expansive landscape – but the smallest of things has value, a story of its own, a place in the world. —Claudia Retter