Týden třicet dva: Ztělesněné poznání
Otec Richard Rohr potvrzuje, že skutečné „poznání“ se odehrává v našem těle, nejen v naší mysli:
Naše celá bytost by měla přijímat Božský pohled na nás
Hluboké poznání a přítomnost se neodehrávají v naší myslící mysli. Abychom něco skutečně poznali, musí být celá naše bytost otevřená, bdělá a přítomná. Jako miminka jsme intuitivně věděli, jak být přítomní. Psycholog D. W. Winnicott (1896-1971) kdysi řekl: „Neexistuje nic takového jako dítě.“ To, co se děje, je přítomnost. [1] Existuje pouze kojenec/pečující osoba. V prvních několika měsících jsou z pohledu kojence jedno a totéž. Kojenci vidí sami sebe zcela zrcadlově v očích své rodiny; brzy této vizi uvěří a stanou se jí. Kontemplativní modlitba nabízí podobné zrcadlení, když přijímáme a opětujeme božský pohled.
Cítit setkání s ním, jako když jsme byli kojenci
Historik Morris Berman ve své knize Coming to Our Senses poukazuje na to, že naše první zkušenost s tím, že jsme naživu, neprobíhá prostřednictvím vizuální nebo sluchové zkušenosti poznávání sebe sama skrze reakce druhých lidí; je primárně pociťována v těle. Nazývá to kinestetickým poznáním. Poznáváme se v bezpečí těch, kteří nás drží, kůže na kůži. Toto rané setkání není ani tak slyšeno, viděno nebo myšleno. Je cítit. To je původní poznání. [2]
Skutečná spiritualita v dospělosti vzniká návratem k prvnímu celobytostnímu poznání
Psychologové říkají, že když se začneme pohybovat mimo toto první kinestetické poznání, držíme se věcí, jako jsou plyšoví medvídci a panenky. Moje mladší sestra Alana měla jako miminko klasickou bezpečnostní deku. Vláčela ji všude, až byla špinavá a otrhaná, ale nemohli jsme jí ji vzít. Děti dělají takové věci, aby se ujistily, že jsou stále spojené a jedno. Všichni začínáme o tomto prvotním spojení pochybovat, protože rozdělení na subjekt a objekt v rozděleném světě pomalu přebírá vládu. Tělo/mysl/svět/já se začínají rozdělovat. Základní zlomové linie světa se pro nás stanou skutečností – a zbytek života strávíme snahou dát to všechno zase dohromady. Pravá spiritualita nás vždy přivádí zpět k tomuto původnímu, ztělesněnému poznání, které je jednotnou zkušeností.
Jenže naše prvotní vědění bývá zraněné
Když je prvotní vědění zraněné nebo chybí, často se vytváří obrovská pochybnost o naší vlastní a Boží základní dobrotě. Mnoho lidí žije s touto pochybností a náboženská zkušenost k nim přichází jen s velkými obtížemi. Většina lidí neví, jak se Bohu odevzdat. Jak se můžeme odevzdat, pokud nevěříme, že existuje Někdo důvěryhodný, komu se můžeme odevzdat?
A proto je potřeba uvěřit že jsme milovaní a žijeme v laskavém vesmíru
Doufejme, že nám raný pohled našich pečovatelů řekl, že jsme základně milovaní. Když se však nevyhnutelně začneme vidět očima, které srovnávají, posuzují a zavrhují, pak potřebujeme spiritualitu, která nám pomůže uzdravit porušenost naší identity a našeho světa. Dar pravého náboženství spočívá v tom, že rozhrnuje závoj a říká nám, že naše prvotní zkušenost byla důvěryhodná. Říká nám, že jsme milovaní, ať už jsme tento zrcadlící pohled přijali, nebo ne. Ujišťuje nás, že žijeme v laskavém vesmíru, který je na naší straně. Vesmír, ujišťuje nás, je radikální milost.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] D. W. Winnicott, “Anxiety Associated with Insecurity,” in Through Paediatrics to Psycho-Analysis (New York: Basic Books, 1975), 99.
[2] See Morris Berman, Coming to Our Senses: Body and Spirit in the Hidden History of the West (Brattleboro, VT: Echo Point Books and Media, 1989, 2015), chapter 1.
Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (New York: Crossroad Publishing, 1999, 2003), 66–69.
Image credit: Kazuo Ota, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Nick Moore, Untitled (detail), 2018, photograph, Richmond, Unsplash. Jordan Whitt, Cataloochee river (detail), 2016, Cataloochee, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: There is knowledge in our muscles and bones. When our body encounters the world, a door into deeper understanding can be opened.