Čtyřicátý pátý týden: Mezicírkevní přátelství
Autorka a kazatelka Barbara Brown Taylorová píše o tom, co nazývá „svatou závistí“, o přátelství s vyznavači různých tradic a o tom, že taková přátelství mohou obohatit naši vlastní víru. Shrnuje vhled, který ji naučil meziduchovní teolog Raimon Panikkar (1918-2010):
Nedominovat, ale přispívat k víře druhých
Raimon Panikkar . . strávil mnoho času přemýšlením o tom, co by pro křesťany mohlo znamenat, kdyby se zaměřili na to, aby přispívali k vírám ve světě, místo aby jim dominovali. Narodil se ve Španělsku katolické matce a hinduistickému otci a použil analogii velkých světových řek. Řekl, že Jordán, Tibera a Ganga živí životy těch, kteří žijí na jejich březích. Jedna protéká Izraelem, druhá Římem a třetí Indií. Kdyby psal dnes, mohl by přidat řeky Tigris a Eufrat, které protékají Tureckem, Sýrií a Irákem.
I Posvátné řeky různých náboženství se setkávají v nebi v podobě deště
Žádná z těchto řek se nesetkává na zemi, řekl Panikkar, ačkoli se setkávají na nebi, kde se voda z každé z nich sráží v mraky, které prší na všechny smrtelníky na zemi. Stejně tak, řekl, zůstávají náboženství světa na zemi odlišná a nesmíšená – ale „jednou se setkávají proměněná v páru, jednou metamorfovaná v Ducha, který se pak vylévá v nesčetných jazycích“. [1]
Každý věřící se musí rozhodnout jak bude smýšlet o lidech jiné víry
Nakonec se všichni věřící lidé musí rozhodnout, jak budou smýšlet o lidech jiné (i žádné) víry a jak na ně budou reagovat. Jinak zůstanou vydáni na pospas svým nejhorším pudům, když dojde na přetlačovanou a jejich strach je umrtví vůči nejlepšímu učení jejich náboženství.
Taylor vzpomíná na výlet, který se svými studenty podnikla do místního islámského centra, a na inspiraci, kterou jí poskytl:
Mám na mysli slova imáma:
Jednou, na konci exkurze v atlantské Masjid of Al-Islam, zakončil imám setkání se studenty slovy: „Naším nejhlubším přáním není, abyste se stali muslimy, ale abyste se stali nejlepšími křesťany, nejlepšími židy, nejlepšími lidmi, jakými můžete být. Ve jménu Boha, Nejmilosrdnějšího, Milosrdného. Děkujeme, že jste přišli.“ Pak odešel a zanechal mě s novým případem svaté závisti.
mluvit ze srdce své víry a přát druhým v srdci jejich dobro
To bych mohl udělat, pomyslel jsem si. Mohl bych mluvit ze srdce své víry a přát druhým v srdci jejich dobro – včetně těch, kteří nemají jméno pro to, co jim pomáhá přežít noc. Možná by to znamenalo zbourat pár plotů, ale trávník už nebyl vládnoucí metaforou. Nepředstavoval jsem si dva oddělené dvory se sousedy, kteří se sklánějí nad společnou hranicí. Představoval jsem si jedinou nádrž živé vody, do níž se dívají dva lidé. Jeden z nich mohl být muslim a druhý křesťan, ale v jejich tvářích nebylo nic, co by mi to prozrazovalo. Viděl jsem jen dvě lidské bytosti, které hleděly do hlubokých vod, jež nepatřily ani jednomu z nich, a odrážely jim pravdu, že nejsou sami.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] Raimundo Panikkar, “The Jordan, the Tiber, and the Ganges: Three Kairological Moments of Christic Self-Consciousness,” in The Myth of Christian Uniqueness: Toward a Pluralistic Theology of Religions, ed. John Hick and Paul F. Knitter (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1987), 92.
Barbara Brown Taylor, Holy Envy: Finding God in the Faith of Others (New York: HarperOne, 2019), 79–80.
Image credit: Jeremy Yap, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Dann Zepeda, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Austin Kehmeier, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Opening the door to difference—to include, rather than exclude—we see a beautiful beyond and receive the life water of new ways to see.