Nová energie a radost 

Patnáctý týden: Vzkříšený Kristus

Kontemplativní teoložka Beatrice Bruteauová (1930-2014) popisuje, jak hluboký vliv na nás může mít účast na věčném Božím životě:

Díky jistotě, že jsme byli vzkříšeni k věčnému životu, díváme se  na život jinak

Nyní, když víme, že naše “kořeny” jsou “nesmrtelné” … jsme smířeni s tím, že se znovu pustíme do díla světa. Znovu vstupujeme do každodenního života. Proměna však stále probíhá, a to jak v nás, tak ve světě, kterého se dotýkáme. Vážně začala a pokračuje. Jiné je to, že nám už nejde o to, abychom pro sebe získali věčný život. Ten máme, víme o něm, jsme si jím jisti. A díky této jistotě, “víře”, obracíme svou pozornost a starost k projevování božského života v podobách vesmírné reality. Nyní se díváme z hlediska, které je zakořeněno v našem smyslu pro vlastní realitu v Bohu. Díky tomu se nám vše jeví jako zcela nové a naše nová schopnost nabízet našemu světu energii lásky a smyslu mu pomáhá stát se “novým” (Řím 6,4; Zj 21,5).  

Podle Bruteauové začíná vzkříšení v našem životě již nyní a proměňuje naše zapojení do světa: +

Vše stvořené se nám zdá krásné…

Když se vracíme do svého malého soukromého já ve zcela běžném každodenním životě, vtělíme se také do Podivuhodné bytosti. Jednou z nejpozoruhodnějších věcí, které se nám při vzkříšení těla dějí, je, že drobné, banální věci se nám zdají krásné a podivuhodné – což skutečně jsou, jak poznáme, když si najdeme čas na jejich pozorné studium. Tak skromná a obyčejná věc, jako je voda, je ve svých rozmanitých vlastnostech téměř zázračná, tak nezbytná pro naše přežití….. Jakou uměřenost a uspořádané souvislosti nacházíme všude kolem sebe, jak úžasný je složitý svět.  

…žasneme

Když si najdeme trochu času, abychom se nezapomněli dívat a žasnout, zjistíme, že na každé ruce jsou zdroje radosti, estetického potěšení, tichého štěstí….. 

…radujeme se, že  už nemusíme bránit své ego

Naše radost se neomezuje jen na nás, ale vyzařuje ke všem. Tak jako Ježíš chtěl vstoupit do nás, aby jeho radost byla v nás a naše radost byla plná (Jan 15,11), tak ani my nemůžeme svou radost zadržet: náš pokoj a štěstí obklopují všechny kolem nás. Při interakci s lidmi – nebo okolnostmi – se necítíme vyčerpaní, jako když jsme ještě byli povinni chránit a bránit své ego-já. Vnímáme-li tvořivé jednání a interakci jako skutečnost samu, cítíme se plně živí, plní bohatství Božího života, vnitřního pramene, který nikdy neselhává.  

… jsme plní bohatství přítomného Božího života

Božský život se pro nás nyní stává přirozeným, už není něčím, co by se dalo srovnávat s alternativou. Jsme skutečně “spaseni”, když už o sobě nepřemýšlíme jako o “spasených”, protože žádná alternativa neexistuje. Tehdy dochází k hlubokému vtělení. Realita Boha je intenzivně vnímána jako přítomná ve všem…. Království je ukryto právě zde, dokonce i ve vášních a iluzích našeho povrchního vědomí. Když se probudíme, spatříme ho.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

Beatrice Bruteau, The Easter Mysteries (New York: Crossroad, 1995), 173, 182, 183. 

Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Photo of a beloved artpiece belonging to Richard Rohr (Artist Unknown.) McEl Chevrier, Untitled. CAC Staff, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.

On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.