Bdělí ke vzkříšení

Patnáctý týden: Vzkříšený Kristus

Autorka Judy Cannato věří, že Kristovo vzkříšení prožíváme prostřednictvím neustálého růstu a proměny: 

Každodenní malé umírání a vzkříšení k Lásce a ke Světlu

[Ježíš] se zapojil do smrti s každým kouskem vědomí a svobody, které mu patřily, a my všichni jsme díky tomu zjistili, že smrt – ačkoli je nevyhnutelná, ačkoli mění naše sny a nutí nás všechno opustit – nemá poslední slovo. Vždycky – neustále – existuje vzkříšení. A co je pro nás vzkříšení v kontextu příběhu nového vesmíru? Je to proměna vědomí, zkušenost transcendence, v níž žijeme ze spojení, které je naší pravdou. Když se naše vědomí nadále vyvíjí, když se nadále stáváme stále schopnějšími milujícími, máme podíl na Kristově vzkříšení. Nejenže kráčíme ve Světle, ale stáváme se světlem pro druhé. I malá vzkříšení, která přicházejí po rozhodnutí zemřít strachu a egocentrismu, uvolňují Ducha. Když se zapojíme do celoživotního umírání a vzkříšení jako Ježíš, získáváme stále více síly k tomu, abychom mohli konat práci, o kterou nás Bůh žádá.  

Smrt je nevyhnutelná – ale stejně tak i vzkříšení.

Život a smrt jsou jediným tajemstvím. Tomu nás učí velikonoční tajemství. Smrt je nevyhnutelná – ale stejně tak i vzkříšení. Můžeme si být jisti, že umírání zasáhnou do našich životů, a můžeme si vybrat, jak na jejich příchod zareagujeme. Můžeme být bdělí a bdít i nad vzkříšeními, nad tvůrčími způsoby, kterými do našich životů proudí nový život i uprostřed smrti. Stejně jako výbuchy supernov, které roztříští každý rozpoznatelný fragment života [a rozptýlí prvky pro nové hvězdy], jsme schopni transcendence, schopni nikdy nedovolit smrti, aby měla poslední slovo. [1] 

Teolog a mystik Howard Thurman (1899-1981) poeticky popsal překvapení vzkříšení a obnovy: 

Velikonoce i jaro v přírodě  jsou zvěstí, že smrt nepřemůže život

Je to vždy nová věc, radostné překvapení, probouzení života na konci zimy. Jeden den se zdá, že po životě není ani památky, a pak se téměř přes noc objeví pučící pupeny, křehké květy, stébla trávy, brouci, hmyz – všude je celý svět plný novoty. Je to radostné překvapení na konci zimy. Stejný zážitek často přichází na konci dlouhého tunelu plného tragédií a soužení. Je to, jako když člověk, který klopýtá ve tmě a ztratil cestu, zjistí, že místo, na které spadl, je úpatím schodiště, které vede ze tmy do světla. Takové je radostné překvapení. Takové jsou Velikonoce ve zkušenosti [lidského] rodu. To je vzkříšení! Je to zvěst, že život nakonec nemůže být přemožen smrtí, … že se přidává síla, když práce přibývá, že znásobený pokoj odpovídá znásobeným zkouškám, že život je dno radostného překvapení. Naberte tedy odvahu: 

Obdarování

Až vyčerpáme zásobu své vytrvalosti, 

když naše síly selžou, ještě než den z poloviny skončí, 

když dojdou naše zásoby, 

Otcovo plné obdarování teprve začíná. [2]

…………….

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Judy Cannato, Radical Amazement: Contemplative Lessons from Black Holes, Supernovas, and Other Wonders of the Universe (Notre Dame, IN: Sorin Books, 2006), 122.  

[2] Howard Thurman, Meditations of the Heart (Boston, MA: Beacon Press, 2022), 77–78. Note: minor edits made for inclusive language. 

Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Photo of a beloved artpiece belonging to Richard Rohr (Artist Unknown.) McEl Chevrier, Untitled. CAC Staff, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.

On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.