Patnáctý týden: Vzkříšený Kristus
Otec Richard nás vyzývá, abychom rozšířili své chápání vzkříšení:
Vzkříšení – vzor stvoření
Chci rozšířit váš pohled na vzkříšení z jednorázového zázraku v Ježíšově životě, který vyžaduje souhlas a víru, na vzor stvoření, který byl vždy pravdivý a který nás zve k něčemu mnohem víc než k víře v zázrak. Musí to být víc než jen soukromé vítězství jednoho člověka, které má dokázat, že je Bůh.
Duch obývá hmotu od počátku
Vzkříšení a obnova jsou ve skutečnosti univerzálním a pozorovatelným vzorem všeho. Stejně dobře bychom mohli používat nenáboženské pojmy jako „jaro“, „regenerace“, „uzdravení“, „odpuštění“, „životní cykly“, „tma“ a „světlo“. Pokud je vtělení skutečné a Duch obývá hmotu od počátku, pak lze vzkříšení v rozmanitých podobách plně očekávat.
Richard to vysvětluje:
Kristu = Pomazaný – mluví o věčném Božím záměru
Kristovo tajemství od samého počátku pomazává veškerou fyzickou hmotu věčným záměrem. Nemělo by nás překvapit, že slovo, které překládáme z řečtiny jako Kristus, pochází z hebrejského slova mašíach, což znamená „pomazaný“ neboli Mesiáš. Ježíš Kristus zjevuje, že všechno je pomazané!
Nic dobrého nemůže totiž zemřít
Je-li vesmír pomazán neboli „pokřtěn“ od samého počátku, pak samozřejmě nemůže nikdy navždy zemřít.
Vzkříšení je jen vtělení dovedené do logického konce.
Jestliže Bůh obývá hmotu, pak můžeme přirozeně věřit ve „vzkříšení“ těla.
Nejjednodušeji řečeno, nic skutečně dobrého nemůže zemřít! (Věřit tomu je pravděpodobně náš skutečný akt víry!)
Pavel mluví o Duchu neseném v našich srdcích
Vzkříšení představuje Pavel jako obecný princip veškeré skutečnosti (viz 1 Kor 15,13). Neargumentuje jednorázovou anomálií a pak po nás nechce, abychom v tento Ježíšův „zázrak“ věřili. Místo toho Pavel pojmenovává vesmírný vzor a pak na mnoha místech říká, že „Duch nesený v našich srdcích“ je ikonou, zárukou, zástavou a příslibem, nebo dokonce „zálohou“ tohoto univerzálního poselství (viz 2 Kor 1,21-22; Ef 1,14 – překl.: pečeť Ducha svatého).
Vzkříšení = změna života , která se děje neustále
Jedním z důvodů, proč můžeme důvěřovat Ježíšovu vzkříšení, je to, že již vidíme, že vzkříšení se děje všude jinde. Nic není navždy stejné, konstatuje moderní věda. Geologové s dobrými důkazy mohou dokázat, že žádná krajina není po tisíciletí stálá. Voda, mlha, pára a led jsou totéž, ale v různých stádiích a teplotách. „Vzkříšení“ je jiné slovo pro změnu, ale zejména pro pozitivní změnu – kterou máme tendenci pozorovat pouze v dlouhodobém horizontu. V krátkodobém horizontu často vypadá jen jako smrt. Preface ke katolické pohřební liturgii říká: „Život nekončí, pouze se mění.“ To je pravda. Věda nám nyní dává velmi užitečný jazyk pro to, co náboženství správně intuitivně tušilo a představovalo si, i když mytologickým jazykem. Pamatujte, že mýtus neznamená „nepravdivý“, což je běžné nedorozumění; ve skutečnosti se vztahuje k věcem, které jsou vždy pravdivé!
Ježíš vzkříšený do Kristova života je archetypální vzor pro celé stvoření
Ježíšův první vtělený život, jeho přechod do smrti a jeho vzkříšení do pokračujícího Kristova života je archetypálním vzorem pro celý vzor stvoření. Je mikrokosmem pro celý kosmos neboli mapou celé cesty.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2021), 169, 99, 20, 170–171.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Photo of a beloved artpiece belonging to Richard Rohr (Artist Unknown.) McEl Chevrier, Untitled. CAC Staff, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.