Dvacátý osmý týden: Vše, co k sobě patří
Otec Richard nachází základ svého učení, že všechno patří Bohu, v samotném ukřižování:
Kontemplativní nazírání odhaluje že Bůh může být nalezen ve všech věcech
Kříž je dokonalou metaforou toho, co myslíme slovy „všechno ke všemu patří“. Racionální, kalkulující mysl nikdy nemůže plně pochopit tajemství kříže. Tyto poznatky lze objevit pouze prostřednictvím kontemplativního nazírání: Bůh je k nalezení ve všech věcech, dokonce a především ve věcech bolestných, tragických a hříšných, tedy přesně tam, kde Boha hledat nechceme. Ukřižování Boha-člověka je zároveň nejhorší i nejlepší věcí v lidských dějinách.
Smiř se s paradoxy i v sobě samém
Lidská existence není ani dokonale konzistentní, ani nesouvislý chaos. Místo toho má život křížový vzorec. Celý život je „shodou protikladů“ (sv. Bonaventura), střetem křížových cest. Všichni jsme plní protikladů, které je třeba smířit. To je přesně to břemeno a přetahování celé lidské existence.
Ježíš v sobě smiřoval vše
Cenou, kterou platíme za to, že tyto protiklady držíme pohromadě, je vždy nějaká forma „ukřižování“. Sám Ježíš byl archetypálně zavěšen mezi dobrého a zlého zloděje, mezi nebe a zemi, držel pohromadě jak své lidství, tak své božství, mužské tělo s ženskou duší. Byl židovským věřícím, který odpouštěl a miloval všechny ostatní. „Všechno v sobě smířil“ (Ef 2,14-16). Ježíš je skutečně ikonou toho, co Carl Jung nazval svatým a celistvým duchem. [1]
Nikdy nechtěj 100 % od nikoho a ničeho. Buď realista jako Ježíš
Požadavek dokonalosti je nepřítelem možného dobra. Buďme pokojní a konejme spravedlnost, ale neočekávejme dokonalost od sebe ani od světa. Perfekcionismus přispívá k netoleranci a odsuzování a do značné míry znemožňuje obyčejnou lásku. Ježíš byl absolutní realista, trpělivý s obyčejnými, zlomenými, slabými a těmi, kdo selhali. Jeho následování není ani tak „spásným plánem“ nebo prostředkem k vytvoření nějakého ideálního společenského řádu, jako spíše povoláním podílet se na Božím údělu pro život světa a milovat tak, jak miluje Bůh – což sami nedokážeme.
Ježíš předložil univerzální poselství o zranitelnosti a základní jednotě
Učení, bláznovství a obraz kříže je velkým objasňovatelem a hlasatelem pravdy pro celé lidské dějiny. Právem můžeme mluvit o tom, že jsme jím „spaseni“. Ježíš ukřižovaný a vzkříšený je celý vzor zjevený, pojmenovaný, uskutečněný a zaslíbený. Ježíš nepřišel ani tak založit samostatné nebo nové náboženství, jako spíše předložit univerzální poselství o zranitelnosti a základní jednotě, která je nezbytná pro přežití všech náboženství, lidské duše i samotných dějin. Křesťané tedy mohou Ježíše právem nazývat „spasitelem světa“ (Jan 4,42), ale už ne v konkurenčním a imperialistickém smyslu, jak ho obvykle prezentovali. Zranitelnost a jednota podle své definice nesoutěží ani nedominují. Kosmický Kristus není hrozbou pro nic jiného než pro oddělenost, iluzi, nadvládu a imperiální ego.
Prameny:
[1] C. G. Jung, “A Psychological Approach to the Dogma of the Trinity,” in Psychology and Religion: West and East, trans. R. F. C. Hull, 2nd ed. (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1969), 180.
Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (New York: Crossroad Publishing, 1999, 2003), 177–178, 179, 181–182.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel. Izzy Spitz, Wings, digital oil pastel. Used with permission. Click here to enlarge image.
Everything belongs: our messes and dreams, our hues of green and yellow, our curves and lines.