Třicátý týden: Jen tohle
Richard věří, že pravá modlitba začíná pozitivním „ano“ a odevzdáním se Bohu a realitě:
Ne silou vůle, ale vzdát se vůle a důvěřovat
Když jsem v roce 1961 vstoupil do františkánského noviciátu, součástí našeho výcviku bylo učit se vyhýbat všem rozptýlením, odolávat jim a vzdorovat jim. Byla to taková špatná výuka, ale tehdy se myslelo jinak. Všechno bylo o síle vůle: celibát silou vůle, chudoba silou vůle, společenství silou vůle. Ale to, co potřebujeme, není síla vůle; potřebujeme sílu vzdát se vůle a důvěřovat tomu, co je. To je hrdinství! Byla to marná a neplodná snaha, protože pokud začneme s negativní energií, s „ne“, daleko se nedostaneme (viz Římanům 7,7-11). To byl rozsah toho učení a ve skutečnosti to není vůbec žádné učení – je to jen „Nedělej to! Nic nedělej!“ Když to slyšíme, ego okamžitě zatlačí zpátky. Někdy máme silnou vůli a daří se nám to, ale většinu dní se nám to sotva daří. [1]
Čemu se bráníš, to přetrvává
Známe starý šibalský výrok: „Nemysli na slona.“ A tak se nám to stává. Pokud se snažíme nemyslet, ten nebezpečný slon se nám do mysli vždycky vplíží zpátky! Jen počkejte. Aktivně se proti něčemu stavět vlastně zapojuje a dodává tomu energii. Proto dobří duchovní učitelé říkají: „Čemu se bráníš, to přetrvává.“ To je pravda.
zkus spočinout v lásce alespoň na 15 vteřin
Naší první energií musí být energie „ano“. Odtud se můžeme pohybovat, stavět a pokračovat. Musíme si zvolit pozitivní energii, což znamená zvolit si lásku, a spočinout v ní minimálně patnáct vědomých sekund – tak dlouho prý trvá, než se pozitivita otiskne do neuronů. [2]
Richard radí „nelpět ani se nevzpírat“, což je užitečné, pokud jde o to, jak čelit našim rozptýlením v kontemplativní modlitbě:
myšlenky jsou pomíjivé a uznejme že prázdné
Kdybych svému začínajícímu mistrovi řekl, že se nehodlám bránit svým rozptýlením, řekl by: „Takže se budeš zabývat chlípnými nebo nenávistnými myšlenkami?“ „Ano,“ odpověděl bych. Ale to by se do značné míry minulo účinkem. Ke skutečnému učení dochází, když si dokážeme přiznat, že máme nějakou myšlenku nebo pocit, a vidíme, že je prázdný, pomíjivý a je součástí fantazie, která nemá žádnou konečnou realitu, kromě poučení.
ptej se proč si to či ono myslím?
Musíme sami sobě upřímně naslouchat. Naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví. Naslouchejte dostatečně dlouho, abyste se zeptali: „Proč si to myslím? Co to o mně vypovídá, že se musím zabývat touto negativní, obviňující nebo žádostivou myšlenkou?“.
a už se sní neztotožňovat
Nemusíme se za myšlenku nebo pocit nenávidět ani odsuzovat, ale musíme mu dovolit, aby nám dal svou moudrost. Pak uvidíme, že je to zraněná nebo potřebná část nás, která chce tyto nezdravé myšlenky. Naše Pravé Já, naše Celé Já, je nepotřebuje a nebude se s nimi ztotožňovat.
prostě jí nechat odplout
Pokud dokážeme nechat své myšlenky a pocity projít skrze nás, aniž bychom na nich lpěli nebo jim odporovali – a aniž bychom kdy očekávali dokonalý úspěch – slibuji, že dojdeme k hlubšímu, širšímu a moudřejšímu místu. Dokonce i naše neschopnost plně uspět je sama o sobě další úžasnou lekcí. [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Morning Sit, June 12, 2023. Unpublished meditation.
[2] Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 43, 44.
[3] Rohr, Just This, 44-45.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Wings (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Tuesday Chemistry (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Field Study 1 (detail), oil pastel. Used with permission. Click here to enlarge image.
In the midst of color and movement we focus and are present to one point in a sacred sphere.