Třicátý první týden: Uzdravení našeho násilí
Podle učitele CAC Jamese Finleyho nám mystické nenásilí připomíná naši nejhlubší identitu v Bohu.
Bůh nás obdaroval možností si sebe uvědomit
Bůh vás stvořil jako Božího miláčka, jako někoho, komu Bůh mohl zcela rozdat nekonečnost sebe sama jako tajemství toho, kým jste ve své nicotě bez Boha. To vše platí i pro kameny, stromy a hvězdy. Bůh vás obdařil darem, abyste si to uvědomili, darem, abyste zakusili tuto jedinečnost…..
Jsme božské podstaty, ale jsme jí uzavření
Zde je tedy první ochutnávka toho, co bych nazval mystickým nenásilím: že nebudeme páchat násilí na nekonečnosti sebe sama, že nebudeme páchat násilí na Bohem dané, božské podstatě života jako takového, že nebudu chodit kolem horké kaše a chovat se, jako bych nebyl nic jiného než já, kterému se věci dějí v modlářství podmíněných stavů, v uzavřeném horizontu toho, co mohou vidět mé oči, čeho se mohou dotknout mé ruce a co může uchopit má mysl. Pokud jednám z této modloslužby, dopouštím se násilí na nekonečnosti a božskosti každého dechu a úderu srdce – což je nevysvětlitelné.
Největším přikázáním pro mě je milovat Boha, to je moje kotva
V evangeliích se Ježíše ptali: „Jaké je největší přikázání?“ Ježíš odpověděl: „Největší. (Marek 12,28). To znamená: „Ze všech těch krásných věcí, které říkáš o Bohu, o životě, co je to, co, kdybychom se v tom zakotvili, všechno, co říkáš, by zapadlo na své místo?“ (Mt 24,7). Ježíš neodpověděl učením…. Ježíš řekl: „Největší přikázání je milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. To je největší přikázání“ (viz Marek 12,30)…..
Vím, že jsem svázán strachem z odcizenosti
Má to však jeden háček: naše svérázné cesty. Jsme vyhnáni z Boží velkorysosti, která vylévá Boží já jako samotný život. Víme, že je to pravda, ale jsme od ní odcizeni. To je význam „prvotního hříchu“, ale ne jako zhouby na duši. Spíše to znamená, že jsme vyhnáni z božskosti každého dechu a úderu srdce, protože zakusit božskost každého dechu a úderu srdce znamená, že strach nemá základy…..
Jak se mohu osvobodit od nadvlády strachu?
A tak se ptáme: „Jak se to mohu naučit, Pane? Jak se mohu naučit osvobodit se od tyranie strachu uprostřed svých obav? Jak se mohu naučit být svobodný od tyranie své zlomenosti uprostřed své zlomenosti?“….
Dotýkej se všeho a všech s láskou, rozpusť strach v lásce
Bůh je přítomnost, která nás nešetří ničeho, i když nás Bůh nevysvětlitelně podporuje ve všem. Bůh závisí na tom, abychom chránili sebe i druhé, abychom byli pečujícími, milujícími a ochraňujícími lidmi. Když je tu utrpení, Bůh závisí na nás, abychom se k utrpení natáhli a dotkli se ho láskou, aby se mohlo rozpustit v lásce.
Zakotvi sebe v pokoji se vším a se všemi
Ale je tu jedna věc: být přítomen utrpení a dotýkat se utrpení s láskou, aby se mohlo rozpustit v lásce, znamená být zakotven v pokoji, který nezávisí na výsledku úsilí, protože bez ohledu na to, jak to dopadne, nás Bůh nevysvětlitelně vede k Bohu, dech za dechem, okamžik za okamžikem. To je mystické nenásilí.
Prameny:
James Finley, “The Mystical Foundations of Nonviolence,” Oneing 10, no. 2, Nonviolence(Fall 2022): 127, 128–129, 132. Available in printand PDF download.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Tuesday Chemistry (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Field Study 1(detail), oil pastel on canvas. Taylor Wilson,Field of the Saints, print. Used with permission. Click here to enlarge image.
How can we move outside our constricting and restricting patterns of violence? We need each other. We need all the colors.