První týden: Radikální odolnost
Richard Rohr si všímá, jak duchovně rosteme skrze bezmoc a ochotu ke změně:
Zkušenost bezmoci alkoholiků- mocný jsem ve slabosti
V programech Dvanácti kroků není žádná strana, na kterou by se dalo postavit. Nejde o soutěž v důstojnosti. Existuje pouze naprosto nezbytné východisko! Zkušenost „bezmoci“ je místem, kde musíme všichni začít. Dvanáct kroků je natolik upřímných a pokorných, že to konstatují, stejně jako sám Ježíš šel vždy tam, kde byla bolest. Všude tam, kde bylo lidské utrpení, se Ježíš staral o něj nyní a o jeho uzdravení nyní….. Opravdu nechápu, proč Bůh stvořil svět právě takto. Nevím, proč „moc je nejlepší ve slabosti“, jak říká Pavel, nebo „právě když jsem slabý, jsem silný“ (2 Kor 12,9-10).
Terapeutka Aundi Kolberová píše o přijetí naší bezmoci jako o odevzdání se a způsobu, jak „zkusit měkčí“:
vzdát ze správných důvodů a odevzdat se realitě
Odevzdání nás může vést k tomu, abychom byli mírnější k sobě samým i k druhým, a někdy nám umožní proplout vlnami bolesti, které život nevyhnutelně přináší….. Paradoxně, když se rozhodneme vzdát ze správných důvodů, posiluje nás to. Zvláštní tajemství pramení z toho, že ctíme pravdu, že odevzdání se s jemností může být vlastní formou síly. Naše schopnost držet svůj život v pružném, otevřeném postoji umožňuje, aby se v nás projevila Boží síla…. Když si dáme svolení zkusit měkkost tímto způsobem … zůstáváme naladěni na své vlastní prožitky, což nám umožňuje spojit se s naším nejopravdovějším já…. Jsme schopni směřovat k integraci, celistvosti a míru, otevřeni tomu, co může přijít. V podstatě roste naše odolnost. [1]
Richard pokračuje:
Zkus pokoru
Zdá se, že Bůh ukryl svatost a celistvost na tajném místě, kde je najdou jen pokorní. Proč takový převlek? Proč taková hra na schovávanou?
Nehraj si na schovávanou sám před sebou
Nemohu předstírat, že Bohu rozumím, ale tohle vidím: Lidé, kteří se pohybují od zdánlivého úspěchu ke zdánlivému úspěchu, málokdy vůbec chápou úspěch, kromě velmi omezené verze toho svého. Lidé, kterým se nepodařilo udělat něco správně, a to ani podle jejich vlastní definice správnosti, jsou ti, kteří často prorazí k osvícení a soucitu.
Nepřetvařuj se
Je to největší Boží překvapení a neustálé Boží přetvářky, ale to, že je to pravda, poznáme jen tak, že jimi projdeme a vyjdeme na druhé straně. Nemůžeme to poznat jen tím, že chodíme do kostela, čteme Písmo nebo posloucháme, jak o tom mluví někdo jiný, i když s ním souhlasíme.
Potřebujeme dojít až na dno
Dokud nedosáhneme dna a nenarazíme na hranice svých vlastních zásob paliva, není důvod přecházet na palivo s vyšším oktanovým číslem. Právě to se totiž děje! Proč bychom to dělali? Nenaučíme se aktivně čerpat z Většího zdroje, dokud se naše obvyklé zdroje nevyčerpají a neodhalí jako nedostatkové. Vlastně ani nebudeme vědět, že existuje Větší zdroj, dokud nám naše vlastní zdroje a zdroje neselžou.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Stories From Our Community
I would like to share a way of praying that has spoken to me recently. When circumstances seem too overwhelming even to know how to pray, I start with one word. I settle myself and bring one word into focus. Words like: help, resilience, patience, courage, stillness, breathing, hope, serenity. Then, I sit with God and keep the word present in my mind. I hope you too can experience the centering sensation from a simple one-word prayer with God. —Coleen D.
Share your own story with us.
[1] Aundi Kolber, Try Softer: A Fresh Approach to Move Us out of Anxiety … and into a Life of Connection and Joy (Carol Stream, IL: Tyndale Momentum, 2020), 212–213.
Adapted from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), xxiv, 3–4.
Image credit: Jenna Keiper, Keeping the Candle Lit (detail), New Mexico, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
Resilience requires endurance – we keep watch to keep the candle lit.