Šestnáctý týden: Umění a kontemplace
Jazz nám pomáhá vnímat celou škálu existence. Zdaleka nám nenabízí růžové brýle … realisticky vypovídá o smutku a bolesti….. Jazz nás podněcuje k hlubokému a pravdivému prožívání…. Jazz hřímá mocné „ano“.
-Alvin L. Kershaw, „Náboženství a jazz“.
Učitelka CAC Barbara A. Holmesová píše o duchu možností, který je přítomen v těch, kdo tvoří a poslouchají jazz:
Slyšíte více než noty
Když Miles Davis rozduní kakofonii, kterou lze jen stěží obsáhnout slovem píseň, dostáváme se nejblíže k nepředstavitelnému, k potenciálu budoucnosti a ke zdroji našeho bytí. Přesto vám jazzoví hudebníci řeknou, že improvizace je riskantní záležitost. Také vám řeknou, jako to dělal [John] Coltrane, že někdy dostávají inspiraci z božských zdrojů. Když posloucháte Coltranea, slyšíte víc než jen noty. Slyšíte staré sousedství a lidi, které jsme opustili, vynořují se za půlkami not. Napjatá trubka rozmetá iluzi, že naše vzestupná mobilita přinese klid.
Jazz nás vede do kostela
Ale zatímco nás jazz vyzývá a pobízí, zároveň nás vede do kostela…. [Historik] Martin E. Marty [poznamenal], že klíč k pochopení souvislostí mezi bohoslužbou a jazzem je obsažen ve slově úcta. Jedná se o emoci, která je přístupná každému. Říká, že „jazz může propuknout v radost“. [1] Radost prodchnutá riffy úcty bývá nevyslovitelná…..
Umění směřuje k vnitřní spiritualitě
Umění také razí cesty k našim vnitřním ostrůvkům spirituality. Když se rozhodneme žít pouze ve své hlavě, izolujeme se od Boha, který je blíž než náš další nádech. Podřizovat vše racionální analýze snižuje úctu na popel. Obnovení úžasu je začátkem vnitřní cesty k Bohu, který lidi víry v průměru vždy čeká v srdci hledajícího. Pro některé přichází výzva k uctívání jako radost tryskající z jazzových riffů. [2]
Jazzový pianista a duchovní William Carter popisuje, jak nám jazz může pomoci při modlitbě:
Jazz se modlí nevyslovitelnými slovy
Mám vysoký názor na instrumentální hudbu jako na potenciální duchovní dar jak pro posluchače, tak pro hudebníka….. Jazzový kvartet může v Boží přítomnosti vyslovit věci, které pouhá slova nedokážou říct. Saxofon může naříkat jménem těch, kteří se cítí bezmocní. Klavír může nabídnout přímluvy za ty, kdo jsou v nouzi. Smyčcový kontrabas může potvrdit pevný základ víry. Bubny a činely mohou poutníky vyzývat k radosti.
Jazz je jako modlitba
Básník Ron Seitz vyprávěl o tom, jak se v mládí spřátelil se spisovatelem a teologem Thomasem Mertonem….. Seitz vypráví o noci, kdy šel s Mertonem do jazzového klubu v Louisville. [3] Když skupina začala hrát, Merton se k němu naklonil a pošeptal mu: „Teď spolu začnou mluvit. Poslouchejte.“ Pak se přiblížil ke kapele, aby lépe viděl. Když se později vrátil s vytřeštěnýma očima, řekl Seitzovi: „Tak tohle je modlení. To je nějaká modlitba! Nová liturgie. Opravdu, nedělám si legraci.“ [4]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Martin E. Marty, “All That Jazz,” The Christian Century 115, no. 9 (March 18, 1998): 327.
[2] Barbara A. Holmes, Joy Unspeakable: Contemplative Practices of the Black Church, 2nd ed. (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2017), 188–189, 198.
[3] Ron Seitz, Song for Nobody: A Memory Vision of Thomas Merton (Liguori, MO: Triumph Books, 1993), 114, 115.
[4] William G. Carter, Thriving on a Riff: Jazz and the Spiritual Life (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2024), 102.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. What draws us when we gaze on an image? Here we see movement, flow, and artistry in natural wood.