Třiadvacátý třetí týden: Ježíšův inkluzivní stůl-Neděle, 1. června 2025
Otec Richard Rohr chápe Ježíšovy stravovací návyky jako vzor inkluzivní a otevřené pohostinnosti, kterou by křesťané mohli praktikovat.
Nenávist k odlišnosti
Hlavní problém Boha při osvobozování lidstva mi došlo, když jsem uvažoval o neutuchající nenávisti vůči druhým, která se opakuje století za stoletím, v jedné kultuře za druhou a v jednom náboženství za druhým.
A dokonce i eucharistie nevede k pokoji
Napadá vás nějaká éra, národ nebo kultura, která se nebránila odlišnosti? Pochybuji, že kdy existovala taková trvalá skupina. Díky Bohu existovali osvícení jednotlivci, ale málokdy se jednalo o ustálené skupiny – bohužel ani v církvích. Křesťanská eucharistie měla být vzorem rovnosti a inkluzivity, ale my jsme z posvátného jídla udělali exkluzivní hru, nábožensky schválené prohlášení a rozdělení na skupiny hodných a nehodných – jako by někdo z nás byl hoden! [1]
Ježíš nevylučoval z hostiny
Než křesťanství vyvinulo relativně bezpečné rituální jídlo, které nazýváme eucharistií, nejkonzistentnější sociální činností Ježíše bylo jíst novými způsoby a s novými lidmi, setkávat se s těmi, kteří byli utlačováni nebo vyloučeni ze systému.
Ježíš jedl se všemi
Zdá se, že Ježíš nikoho nepotěšil tím, že porušoval pravidla, aby vytvořil větší stůl. Všimněte si, jak ho jeho současníci obviňovali: jedna strana ho kritizovala za to, že jedl s výběrčími daní a hříšníky (viz Matouš 9:10–11). Druhá strana ho soudila za to, že příliš jedl (Lukáš 7:34) nebo večeřel s farizeji a zákoníky (Lukáš 7:36–50, 11:37–54, 14:1). Ježíš jedl se všemi stranami. Jedl s malomocnými (Marek 14:3), přijal ženu se špatnou pověstí na večeři pro muže (Lukáš 7:36–39) a dokonce se pozval do domu „hříšníka“ (Lukáš 19:1–10). Jak to, že to nevidíme? [2]
Jsme negativní
Zdá se, že my obyčejní lidé musíme mít své „druhé“! Zdá se, že nevíme, kdo jsme, kromě toho, že se vymezujeme a vylučujeme. „Kam může jít moje negativní energie?“ je věčná lidská otázka; musí být někam exportována. Bohužel nás nikdy nenapadne, že my sami jsme tou negativní energií, která pak vidí a přispívá k té negativní energii v ostatních.
Ale ego to vidět nechce
Ego odmítá vidět toto v sobě samém. Uznání této skutečnosti vyžaduje zásadní proměnu ega, a většina lidí touto proměnou neprošla. Můžeme rozdávat pouze dobro (nebo smutek), které jsme sami zažili a které se stalo součástí nás samých.
Eucharistie není odměna pro dokonalé
Eucharistie má za cíl identifikovat nás pozitivním, inkluzivním způsobem, ale v tom ještě nejsme příliš zběhlí. Upřímně řečeno, nevíme, jak dosáhnout jednoty. Mnozí dnes chtějí učinit svaté přijímání „odměnou pro dokonalé“, jak poznamenal papež František. [3]
Eucharistie má sjednocovat
Většina křesťanů stále neví, jak přijmout pozitivní identitu od Boha – že patříme a jsme milováni svou samotnou podstatou! [4] Eucharistická hostina má být mikrokosmickou událostí, která na jednom stole shrnuje to, co je pravdivé v celém makrokosmu: jsme jedno, jsme si rovni v důstojnosti, všichni jíme stejné božské jídlo a Ježíš stále a vždy „jí s hříšníky“, stejně jako to dělal, když byl na Zemi. [5]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Introduction,” ONEING 6, no. 2, Unity and Diversity, (2018): 13. Available in print and PDF download.
[2] Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount, 2nd ed. (Franciscan Media, 2022), 84–85.
[3] Francis, Evangelii Gaudium [The Joy of the Gospel], November 24, 2013, sec. 47.
[4] Rohr, ONEING, Unity and Diversity, 13–14.
[5] Richard Rohr, “A Welcoming Table,” Daily Meditations, January 25, 2022.
Image credit and inspiration: Anastasia Chervinska, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Abundance is a table always set, where the meal awaits with quiet grace and there is always enough for all who arrive.