Naděje je účast na samotném Božím životě. Nemá nic společného s tím, zda se okolnosti nebo události vyvíjejí dobře. Může vzkvétat i uprostřed protivenství a zkoušek.—Richard Rohr
Hlavní pohnutka lásky
víra, nikoli v nás samotné, ale v Boha, nás může osvobodit k životu radikální proměny. Možná je to jediná věc, která toho je schopna. Nespoléháme se na takovou naději jako na způsob, jak se vyhnout osobní odpovědnosti – „Ať to udělá Bůh“ –, ale tato naděje nás spíše osvobozuje od tlaku výsledků, abychom mohli do daného úkolu vložit naše nejlepší úsilí. (Sallie McFague)
Naděje je disciplína
Když pochopíte, že jste ve velkém plánu věcí opravdu bezvýznamní, pak je to podle mého názoru svoboda – svoboda skutečně dělat práci, kterou považujete za nezbytnou, a přispívat tak, jak to považujete za vhodné. (Mariame Kaba)
Společná naděje
Kniha Přísloví říká, že bez pozitivní vize lid zahyne (viz 29:18). To, co nám dává evangelium, pravá víra a pravá mytologie, je kosmická a pozitivní vize, v níž může duše bezpečně žít. To je jediné místo, odkud kdy vzejde trvalá změna. Ježíšovým pojmem pro tuto zcela pozitivní vizi – která není namířena proti nikomu ani nic nevylučuje – je Boží království.(R.Rohr)
Naděje se musí pěstovat
Začal jsem si uvědomovat, že naděje přesahuje fyzickou rovinu. Naděje je jazykem neviditelného. Přesahuje okolnosti, protože přesahuje fyzickou realitu. Je duchovní. Je to jazyk neviditelné říše, která je stejně skutečná, ne-li skutečnější, než věci, které můžeme vidět a dotknout se jich. Naděje je hluboké vnitřní vědění, které pramení z budování tohoto [základu]. Proto rád říkám, že naděje je jako kontaktní sport. ( Jon Batiste)
Milost a mystická naděje
Na kontemplativní cestě, když se noříme do těch hlubších vod směrem k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit své já, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. (Cynthia Bourgeault)
Láska je základem naděje
Někdy v tomto našem zmítaném světě zapomínáme, že láska je všude kolem nás. Představujeme si to nejhorší o ostatních lidech a stahujeme se do svých ulit. Zkuste však tento jednoduchý test: Zastavte se na jakémkoli rušném místě a pozorujte lidi kolem sebe. Během velmi krátké chvíle začnete vnímat lásku a budete ji vídat znovu a znovu a znovu. (R.Rohr)
Cesta rané církve
Zejména nyní, když se mocnosti impéria a zavedeného řádu snaží znovu poskládat rozbité kousky našeho národního a církevního života, přičemž v jejich jádru zůstávají tytéž (sobecké síly a cíle, měli bychom usilovat a modlit se, aby nás Bůh přetvořil k obrazu své milované společenství. (Stephanie Spellers)
Oživení pastorační služby
Ačkoli dnešní křesťanské církve konají mnoho dobra, jsou stále do značné míry, zejména na Západě, v souladu s kulturní a politickou mocí. Abychom obnovili důraz rané církve na víru jako na milující a komunitní způsob života, musíme jednoznačně podporovat dobré a soucitné pastorační a uzdravující praktiky. (R.Rohr)
Hnutí, které pokračuje
místní společenství:
Od svých nejranějších a nejdynamičtějších století bylo křesťanství nejživější tehdy, když bylo poháněno hnutími samoorganizujících se – nebo bychom snad měli říci „Duchem organizujících se“ – buněk. Tyto buňky se zakořenily a rostly jako semena v komunitách a institucích. Tam rostly, množily se a přinášely ovoce – ovoce v spravedlivých a živých institucích, ovoce v prosperujících, mírumilovných a radostných komunitách. (Brian D. McLaren)