Pravda a smíření

Není divu, že téměř dvě třetiny Ježíšova učení se přímo či nepřímo týkají odpuštění. Jinak se dějiny zvrhnou ve stranění, zahořklost, zášť a násilí, které z toho nevyhnutelně vyplývá. Jak říkají jiní: „Odpuštění znamená vzdát se naděje na jinou minulost.“ Skutečnost je taková, jaká je, a takové přijetí vede k velké svobodě, pokud je zde zároveň odpovědnost a uzdravující odpuštění.

Ježíšovo dílo Šalom

To je úkol těch, kdo chtějí následovat Ježíše: žít ve spravedlivých vzájemných vztazích, pracovat na obnově celistvosti těch lidí a vztahů, které oni sami i ostatní porušili, a co nejlépe napravovat to, co se napravit nedá. Tato praxe obnovy a nápravy vztahů mezi lidmi a Bohem a mezi lidmi navzájem není nepodobná praxi, kterou se zabývá současná restorativní justice.

Boží láska obnovuje

Jak říká Izajáš o Bohu: „Mé myšlenky nejsou vaše myšlenky a vaše cesty nejsou mé cesty“ (Iz 55,8). Obávám se však, že jsme Boha do značné míry stáhli do „našich myšlenek“. Myslíme si, že strach, hněv, božské zastrašování, hrozby a tresty přivedou lidi k lásce. Nemůžeme vést lidi k nejvyšší úrovni motivace tím, že je budeme učit té nejnižší. Bůh vždy a navždy modeluje tu nejvyšší a naším úkolem je pouze „napodobovat Boha“ (Ef 5,1).

Prorocké volání k životu

Zkušenost Boží lásky je zkušeností milosti, ohromující krásy a neuvěřitelného milosrdenství. Je to dar odpuštění, schválení a přijetí. Žít v této lásce znamená žít v milosti, být milostivý a milosrdný k druhým. Znamená to rozšiřovat na ně odpuštění, schválení a přijetí. Jak řekl Ježíš, znamená to dokonce milovat své nepřátele. Proroci stáli v srdci této zkušenosti.

Odkaz osvobození

Dala jsem si další slib, že se nikdy nevzdám „snu“ našich předků o lepším světě. Pokud je mým úkolem nést kousek tohoto hnutí dál a pomáhat budovat něco nového, pak to pokorně přijímám. I já chci laskavější svět, láskyplnější svět, svět, v němž spravedlnost a soucit zahrnují každého. Prostřednictvím Harriet, vás, mě a temperamentních písní zpívaných v neděli ráno v černošských kostelech Mojžíš znovu povstává.

Proroci jsou radikálové a tradicionalisté

Proroci, minulí i současní, nás nejprve vyzývají k takové zkušenosti Boží lásky, která radikálně mění náš pohled na sebe sama a náš pohled na život. Příliš často se zabýváme malichernostmi, na kterých nakonec ve skutečnosti nezáleží. Proroci říkají toto: Dovolte Bohu, aby pro nás udělal něco dobrého. Nechte se vést Bohem. Vstupte do zkušenosti Boží přítomnosti a lásky. Neměli bychom se divit, když zjistíme, že jsme se zamilovali do své tradice a chceme radikálně změnit to, jak se věci mají. Vstup do Božího vidění a lásky mění naše vnímání reality.

Předpovídání, nikoliv věštění

inak se to dá říci tak, že prorok nám dává směr a vizi celku. Pro většinu lidí byly dějiny zacyklené, nesměřovaly nikam konkrétně. Prorok však dává dějinám cíl, záměr a směr a volá je kupředu. To je zásadní, protože pokud nebudeme mít pocit, že dějiny někam směřují, budeme se točit v kruhu a náš život bude postrádat smysl.