Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Až vám příště přijde na mysl nějaká zášť, negativita nebo podráždění a budete ji chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přesuňte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský.
I když zlato vaší pravé podstaty může být pohřbeno pod strachem, nejistotou a zmatkem, čím více budete důvěřovat této milující přítomnosti jako pravdě o tom, kdo jste, tím plněji ji budete vyvolávat v sobě i ve všech, kterých se dotýkáte.
A v našich společenstvích, jak si my lidé budeme toto zlato stále více připomínat, budeme se k sobě navzájem i ke všem bytostem chovat s rostoucí úctou a láskou.
Vše, co můžeme vrátit, a vše, co Bůh od kohokoli z nás chce, je pokorně a hrdě vrátit produkt, který nám byl dán – což jsme my sami! Mám-li věřit svatým a mystikům, je tento hotový výrobek pro Boha cennější než zdánlivě pro nás. Ať už je toto Tajemství jakékoliv, rozhodně se na něm podílíme.
Nepropustit své falešné já ve správný čas a správným způsobem znamená právě to, že jsme uvízli, uvězněni a závislí na svém já. (Tradiční výraz pro to byl hřích, výsledek pocitu oddělenosti od Celku.) Objevení našeho Pravého Já není jen otázkou chronologického věku. Některé duchovně předčasně vyspělé děti prohlédnou falešné Já poměrně brzy. Někteří starci a stařeny si ho stále oblékají.
Doufám, že se všichni ubíráme směrem k poznání toho, kým skutečně jsme, a opouštíme své zaujetí tím, jak vypadáme nebo jak se měříme. Když dospějeme k hlubšímu přijetí svého Pravého Já, poznáme, že naše identita pochází z Boží lásky, ne z toho, co si o nás myslí nebo říkají ostatní lidé. Není nic špatného na tom, že chceme prezentovat svou nejlepší tvář; ve skutečnosti by byla moje matka zklamaná, kdyby si myslela, že tvrdím něco jiného. Jen nesmíme nic z toho brát příliš vážně.
Objasnění a znovuobjevení Pravého Já pokládá pevný základ – a jasný počáteční cíl – pro všechna náboženství. Nemůžeme postavit žádný seriózní duchovní dům, pokud nejprve nenajdeme něco pevného a základního, na čem bychom mohli stavět – uvnitř svého Já! Platí zásada „podobné se podobá“. Bůh v nás již zná, miluje a slouží Bohu ve všem ostatním.
Ve středu našeho bytí je bod nicoty, který je nedotčený hříchem a iluzí, bod čisté pravdy, bod či jiskra, která zcela patří Bohu, která nám nikdy není k dispozici, ze které Bůh disponuje našimi životy, která je nepřístupná fantaziím naší vlastní mysli nebo brutalitě naší vlastní vůle. Tento malý bod nicoty a naprosté chudoby je čistou Boží slávou v nás….. Je jako čistý diamant, planoucí neviditelným světlem nebes. Je v každém z nás, a kdybychom ho mohli spatřit, viděli bychom tyto miliardy světelných bodů, jak se spojují v tvář a planou jako slunce, které by nechalo zcela zmizet veškerou temnotu a krutost života.
Cesta k nenásilí. Přijměte, že nejste dokonalí, a odpusťte si. Nabídněte uklidnění větou typu „Jsem trpělivý“ nebo „Jsem schopen to zvládnout“. Pokud to pomůže, můžete si také vzpomenout na milující bytost, člena rodiny, přítele nebo domácího mazlíčka. Případně se soustřeďte na své tělo, abyste uvolnili případné napětí prostřednictvím dechu nebo uvolněním svalů a uvolněním myšlenek.
Ale je tu jedna věc: být přítomen utrpení a dotýkat se utrpení s láskou, aby se mohlo rozpustit v lásce, znamená být zakotven v pokoji, který nezávisí na výsledku úsilí, protože bez ohledu na to, jak to dopadne, nás Bůh nevysvětlitelně vede k Bohu, dech za dechem, okamžik za okamžikem. To je mystické nenásilí.
Nyní vidím, že ty žiješ ve mně a já žiji v tobě. Ty mě zveš ven z tohoto nekonečného koloběhu iluzí a násilí. Jsi ukřižovaný Ježíš. Ty mě zachraňuješ. Ve své dokonalé lásce ses rozhodl vstoupit do jednoty se mnou a já se pomalu učím důvěřovat, že by to mohla být pravda.