Kde promlouvá Duch

Teolog Randy Woodley vypráví o tom, jak ho přítel pozval na setkání kontemplativní modlitby: Duch je tak v rozporu s tím, co si někdy můžeme myslet nebo po čem toužíme. V jednom období mého života to vypadalo tak, že pokaždé, když jsem chtěl slyšet Boha, Bůh promluvil skrze nějakého člověka. A pokaždé, když jsem chtěl od nějakého člověka moudrost, nemohl jsem ji dostat a mohl jsem ji slyšet jen v tichu od Boha….. Když jdu ven a naslouchám ve stvoření a poslouchám ptáky, pak najednou Duch promluví v mém srdci. Nemusí to být nutně vždycky ticho. Zaujaté naslouchání je taková posvátná věc a Duch skrze něj často působí. 

Kázání stromů

sv. Vavřinec: V lese je poučení o svatém společenství, o tom, jak lesy, ptáci a skotačící zvířata drží stráž, dělí se o potravu, varují se navzájem před nebezpečím, vytvářejí ekosystémy, které mírní teplo a chlad, uchovávají vodu a vytvářejí potřebnou vlhkost. Co ještě z těch časem prověřených pravd, uložených jako letokruhy odhalené v pařezu padlého stromu?…

Formování pouští

Pro mnoho lidí je poušť místem, kterému se mají vyhýbat, místem vyhnanství nebo smutku, nebo prostě zbytečným a prázdným. Když v angličtině řekneme, že je nějaké místo „deserted“, obvykle tím myslíme, že tam nenajdeme nic významného. Arabské sloveso ašara však znamená vstoupit do pouště dobrovolně, protože tam podle knihy Posvátná poušť od Davida Jaspera „pokud člověk ví, kde hledat, jsou tam prameny a studny vody a místa života“.

Setkání s Bohem na divokých místech

Na neurologické úrovni dobrodružství usnadňuje hluboké učení. Na duchovní úrovni nás rizikové situace obnažují a činí nás zranitelnými. Když ustoupí mé ego, je více prostoru pro Boha. Dosažení další úrovně úspěchu vyžaduje riskovat: vylézt na větší horu, projít náročnější stezku, jet na větší vlně….. Moderní život má tendenci nás proti těmto rizikům očkovat, ale Bůh divokých míst toto bezpečí obírá a přivádí nás zpět do kontaktu s tím, kým máme být.  

 Probíhající rozhovor

Evangelium nás proměňuje tím, že nás uvádí do kontaktu s tím, co je mnohem trvalejší a uspokojivější, doslova „základem našeho bytí“, který má mnohem více „reality“ než teologické koncepty nebo ritualizace skutečnosti. Každodenní vesmírné události na nebi a na zemi jsou Realitou nad našimi hlavami a pod našima nohama každou minutu našeho života: nepřetržitá svátost, znamení Boží univerzální přítomnosti ve všech věcech.

Umění a kontemplace

Moji předkové, divocí sourozenci starých dubových lesů a rudí poutníci větrných vrcholů, znali společný rytmický pohyb. Všechna naše původní domorodá společenství – pokud je nám známo – tančila v komunitních rituálech, aby se vyrovnala s hrůzou a úctou lidského života.

Posvátno v betonu

 Můj konečný teologický závěr je, že svět je jen jeden a že je celý posvátný. Musíme však být připraveni vědět, co říkáme, když to říkáme. Řekneme-li příliš lehkovážně, že stromy jsou posvátné spolu s naším psem, přítelem a růžemi, pak tomu ve skutečnosti nevěříme. Abychom se setkali s posvátnem, musíme nejprve zažít „knedlík v krku“.

Posvátný rozhovor v umění

Malíř Scott Avett:
Jedním slovem, odcházím. Když se však vracím, přicházím do přítomnosti. Zahlédnu nebeské království. Jsem k tomu vlastně v každém okamžiku vyzván, ale znovu a znovu se vytrácím. Skrývám se před Bohem za svými proklamacemi, dokud opět nesouhlasím a všechna tato tvrzení nezmizí ve věčném „já jsem“. Je to „jsem Boží dítě“ „já jsem“. Vše, co dělám, závisí právě na této pravdě.

Nespravedlnost války a naléhavá potřeba míru a úplného odzbrojení

Z toho tedy vyplývá, že celé křesťanství je povoláno odmítnout nevýraznou a zdánlivě racionální logiku, která vidí na jedné straně nevyhnutelnost použití zbraní v reakci na utrpěnou agresi a na straně druhé další začátek nevyčerpatelných závodů ve zbrojení, které mají vést k osvobození okupovaných území a obnovení statu quo, ale spouští nekonečný konflikt, který působí nesmírnou devastaci a nepřijatelné ztráty na lidských životech. Nezbytné odmítnutí takového podvodu se musí promítnout do povinnosti podporovat a prosazovat konkrétní politická rozhodnutí při hledání dialogu a porozumění, po vzoru setkání svatého Františka a sultána.