Šestnáctý týden: Umění a kontemplace
Tvořit umění znamená milovat se s posvátnem. -Mirabai Starrová, Divoké milosrdenství
Mirabai Starrová se zamýšlí nad skokem víry, který je nutný k přijetí pozvání k tvorbě:
Osobní příběh se pokusme vložit do Boží náruče
Když do transformativního plamene tvořivosti vhodíme olovo svého osobního příběhu, odehraje se zázračná událost. Naše těžkosti se promění v něco zlatého. Tímto zlatem uzdravujeme sami sebe a vykupujeme svět. Jako každá duchovní praxe vyžaduje i tato tvůrčí alchymie skok víry. Když se objevíme, abychom tvořili umění, musíme se nejprve ztišit natolik, abychom slyšeli, co se skrze nás chce vyjádřit, a pak musíme ustoupit z cesty a nechat to. Musíme být ochotni setrvat v prostoru nevědění, abychom se mohli usadit v poznání. Takový prostor je posvátný. Je liminální a je numinózní. Je děsivý a oživující. Nevyžaduje méně než všechno a vrací desatero…..
Bůh z příběhu vytvoří naši cestu k umění
Jde o to, abychom si dovolili stát se nádobou, kterou projde umělecké dílo, a dovolili, aby toto dílo vedlo naše ruce. Jakmile tak učiníme, souhlasíme s posvátným dobrodružstvím. Říkáme ano transcendentní a ztělesněné přítomnosti svatého. [1]
Umělec Scott Avett popisuje posvátný rozhovor, který se odehrává v jeho ateliéru:
Následuji tajemství s vírou, že se něco zrodí
Malování je jako život. Zrodí se myšlenka, přijme se pozvání a oddanost se udržuje v tajemném daru radosti a utrpení od svého vzniku až do konce. Právě v nejhlubších a nejtemnějších okamžicích tohoto tajemství mohu pociťovat nejtěžší pochybnosti, ale toužím tvořit věrně. Abych mohl věrně tvořit, žádá se po mně, abych následoval myšlenku do temnoty, aniž bych věděl, kam povede a co ze mě může vzejít. Vstoupit do této tajemné výměny je víra sama…..
Jsem v tajemství
Tady ve studiu jsou směry, kterými se mohu vydat, nekonečné. Oceán obrazů a zvuků je bezedný. Seznam nástrojů k vytvoření jediné stopy je nekonečný. To vše proto, abych řekl jediné: „Já jsem.“
Celé tajemství spočívá v tom, že jsem Boží dítě
Pod různými proklamacemi jsem vytvořil mnoho zapomenutelných děl: „Budu“, „Chci“, „Mohu“, „Měl bych“ a „Musím“, to je několik z těch, které mě napadají. Jsou to ozvěny světa, který je posedlý „dělat to správně“. Vrhám se do toho a zkouším si tuto správnost, ale v těchto chvílích přestávám existovat. Mizím v aspiraci a stávám se cizincem sobě i Bohu. Jedním slovem, odcházím. Když se však vracím, přicházím do přítomnosti. Zahlédnu nebeské království. Jsem k tomu vlastně v každém okamžiku vyzván, ale znovu a znovu se vytrácím. Skrývám se před Bohem za svými proklamacemi, dokud opět nesouhlasím a všechna tato tvrzení nezmizí ve věčném „já jsem“. Je to „jsem Boží dítě“ „já jsem“. Vše, co dělám, závisí právě na této pravdě. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Mirabai Starr, Wild Mercy: Living the Fierce and Tender Wisdom of the Women Mystics (Boulder, CO: Sounds True, 2019), 159, 161.
[2] Scott Avett, “Creating Faithfully,” Oneing 12, no. 1, Art and Spirituality (Spring 2024): 72, 73. Available in print and PDF download.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. What draws us when we gaze on an image? Here we see movement, flow, and artistry in natural wood.