Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Existuje vrozená a vytoužená nespokojenost, která nás posílá i táhne vpřed a která pochází z našeho původního a radikálního spojení s Bohem. To, co se jeví jako minulost a budoucnost, je ve skutečnosti tentýž domov, totéž volání a tentýž Bůh, pro něhož “tisíc let je jako jediný den“ (Ž 90,4) a jediný den jako tisíc let.
Zkuste se přistihnout, že něco chcete. Ptejte se, zda v tom není nějaký jiný hlad nebo chudoba ducha – něco hlubšího, co tato touha nemůže naplnit. Pokud reagujete na reklamu a myslíte si, že věc, kterou vlastníte, nějak chybí, zastavte se a zamyslete se nad tím, co máte a v kolika ohledech to stačí…..
Pomohl mi uskutečnit modlitbu tím, že mi dal tyto jednoduché pokyny: „Když se modlíš, mluv s Bohem, jako bys mluvil se svým nejlepším přítelem. Řekni Svatému všechno
Prostota působí proti našim sklonům k posedlosti – sebou samými, vinou, slabostí a věcmi. Pokud nejsme posedlí, můžeme být posedlí posvátnem. Poznáme-li prázdnotu, která touží být naplněna – rozpoznáme-li potenciální duchovní energii, která se skrývá v srdci -, můžeme se s touto prázdnotou cítit jako doma. Naše duše jí bude vibrovat.
Když se dohodneme, že budeme žít prostě, pochopíme, co měl František na mysli, když řekl: „Člověk se ještě nevzdal všeho pro Boha, dokud se držel peněženky svých názorů.“ Všichni jsme se snažili žít prostě, a proto jsme se snažili žít prostě.
Důvodů, proč jsem se mohla vydat na cestu jednoduchosti, je nespočet: je to lepší pro životní prostředí; je to „spravedlivější“ vůči zbytku světa, když si osvojím jednodušší životní styl; … je to nekonečně příjemnější; jsem příjemnější člověk, když nechám věci plavat….. Zjistila jsem však, že abych tento experiment udržela, … musela jsem se ukotvit v jediné ústřední skutečnosti – ve své touze po Bohu – a nechat všechno ostatní, aby se podle toho zařídilo.
Františkánská spiritualita po nás žádá, abychom se oprostili a uvědomili si, že je toho dost na to, abychom uspokojili potřeby všech, ale ne chamtivost všech. Světonázor dostatku se v nás předvídatelně objeví, když si uvědomíme své nahé bytí v Bohu, místo abychom si mysleli, že více čehokoli nebo horečnatější konání může naplnit naši nekonečnou touhu a neklid. František prostotu nejen toleroval nebo snášel, ale miloval ji a nazýval ji chudobou
Ježíš byl zcela svobodomyslný. V jeho životě šlo především o to, aby plnil vůli toho, kdo ho poslal, toho, koho nade vše miloval. Pro Ježíše to bylo tak jednoduché. Jak duchovně rosteme, náš život je stále více soustředěný a prostý. Záleží jen na několika málo věcech a nakonec opravdu jen na jedné.
Jaký prvek přírody mě dnes přitahuje? Zvíře, strom, vodní plocha, vítr? Možná tu přitažlivost cítím proto, že mi má co říct.
Jak by Bůh mohl skrze toto zapojení do přírody odpovídat na nějakou otázku v mém životě?
o zbytek života je František ve vztahu s různými zvířaty, ptáky, rybami, stromy a květinami. Těmto tvorům vždy říká: „Uvědomujete si, že svou existencí ze své podstaty vzdáváte slávu Bohu? Buďte tedy takoví, jací jste. Každé zvíře, každá stvořená bytost má něco jedinečného na práci. Každý z vás dělejte to, co děláte, a tím vzdáváte slávu Bohu!“ A tak se stalo. M