Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
V současném velkém utrpení světa je potřeba si položit otázku: jak naši bolest přijmeme? Budeme za ní vinit ostatní? Pokusíme se jí porazit? Jenže bez bolesti současný ani minulý svět nikdy nebyl (jen jsme se jí naivně vyhýbaly). Bolest se v tom pozitivním smyslu stává nakonec skvělým učitelem, i když s tím v současnosti nesouhlasíme a rozhodně to nechceme připustit. Pokud však bolest pokorně přijmeme, předáme i ostatním významné poselství.
Všichni se díváme na svět svojí vlastní optikou, optikou svého temperamentu, zážitky z ranného dětství, mozkovou činností, společenským statutem, očekáváními, vzděláním, osobními potřebami, kulturně zakotvenými představami a předsudky. Zkušenost může být zavádějící, protože si myslíme, že tak to vidí i ostatní. (1kor 13,9)
První úkol v životě je vybudovat si pevnou nádobu (identitu, domov, vztahy, přátelství, společenství, bezpečí), tedy jak úspěšně přežívat. Do druhého úkolu vstoupíme tehdy, když si začneme uvědomovat, rozlišovat něco vyššího, úkol v úkolu. Pak se rozhodneme nebýt jen nádobou, ale něčím jí naplnit a odevzdat sebe Bohu.
Jsme stvořeni, abychom překročili nám známé skutečnosti a vyšli k nekonečným obzorům, ale naše malé ego se nám obvykle postaví do cesty.
Každá iniciace nás vede k tomu, že jsme součástí mnohem většího celku. Život není o nás, ale o životě. Nepatříme sobě. Patříme k univerzálnímu a dokonce věčnému vzorci. Život existuje a žije v nás.
Vždy se můžeme odrazit se ode dna, kam jsme dopadli. Kdo se nevyhýbá pádu, ale má odvahu pádem projít, přestane se pádů bát. V mnoha kulturách se pádům říká zasvěcení. Dáme-li souhlas Bohu s jeho nabízenou cestou, která je tak trochu vždy nejprve pádem, získáme na oplátku Boží doprovod. (platí to i v jiných kulturách)
Meditace Richarda Rohra OFM Během voleb jsem seděl vedle [brazilského] kardinála Claudia Hummese: opravdu dobrého přítele! . . . Když hlasy dosáhly dvou třetin. . . Řekl: „Nezapomeň na chudé.“.…
Když mám dobrý den, tak se mi to daří lépe a mohu začít s kontemplací hned. Ale obvykle to tak není a proto chápu tradici, že pro modlitbu církve určila jasné intervaly – ráno, poledne večer a před spaním.
ím dál víc objevuji, jak má Bůh pochopení pro naši slabost, když mu řekneme, že ho potřebujeme. Přeji vám tedy „půst obrácení“, „půst láskyplného návratu“ do Otcovy blízkosti, do jeho náruče, a též „půst vděčnosti a vzájemné solidarity“.
Institut františkánských studií (IFS) nabízí formaci bratřím a sestrám všech františkánských řádů a kongregací, členům Sekulárního františkánského řádu, ale i všem křesťanům, kteří mají hluboký zájem o tuto spiritualitu.