Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Souhrnně řečeno, kontemplativní vize je srdcem křesťanského života, díky němuž jsme uvedeni do nové reality, spojeni srdcem s celým životem, naladěni na hlubší inteligenci přírody a neodolatelně povoláni Duchem, abychom tvořivě vyjádřili své dary ve vývoji sebe a světa.
Věříte, že život je skutečně dynamický? Že ještě není zcela dokončen? Že nejenže jste stále zapojeni do kroužící řady potenciálů, ale že jste potenciálem. Vy, potenciál. A žádné časové pásmo, žádný časový interval není schopen zcela pojmout vás a dynamiku vašeho života a vaší situace. Věříte tomu?
. Měli jste někdy pocit, že na vás spočívá Boží Duch? Ačkoli jsou mnozí proroci v Bibli představeni jako jednotliví nositelé Božího slova, často existovalo společenství dalších proroků, z něhož pocházeli nebo s nímž byli spojeni. A kdo je tedy vaším společenstvím? … Pokud jste povoláni k prorockému úkolu, a myslím, že v některých ohledech jsme jimi všichni – kde je vaše prorocké společenství, které vás bude živit a podporovat, vést a pomáhat vám?
Jediné, co mohu předpokládat, je, že zde existuje nějaká ideologická předpojatost. Proč tento dar nevidíme, nehledáme nebo neočekáváme? Myslím, že ti, kdo zakládají náboženství, a ti, kdo budují církve, mají přirozenou zaujatost proti charismatu či daru proroka. Prorok je vždy výzvou pro „obvyklý byznys“.
Proroci nám dávají smysl pro možné. Dávají nám také smysl pro nemožné. Proto se jim, upřímně řečeno, tak těžko naslouchá – protože rozbíjejí naši mysl a posouvají hranice naší představivosti. Zvyšují naši schopnost cítit. Zintenzivňují naši schopnost trpět. Proto jim lidé nechtějí naslouchat, protože proroctví zvyšují naši schopnost cítit to, co cítí Bůh. Cítit Boží bolest, Boží touhu, Boží touhu, a dokonce i Boží hněv, pokud dovolíte.
Proroci byli vždycky takoví úžasní lidé, kteří chodili na zraněná místa. Šli tam, kde bylo utrpení, k lidem, kteří byli vyloučeni ze systému. Prohlédli modloslužby v centru systému, protože ti, kdo jsou ze systému vyloučeni, vždy odhalují provozní přesvědčení tohoto systému.
Když se však do řad nespokojených členů církve zapojilo dostatečné množství lidí, musela institucionální církev změnám věnovat pozornost. Nakonec – a někdy neúmyslně umožnila církve skutečnou změnu a obnovu.