Třicátý devátý týden: Spiritualita nedokonalosti
V této přednášce Richard rozebírá podobenství o celníkovi a farizeovi (Lk 18,9-14) a ukazuje, jak Ježíš potvrdil spiritualitu nedokonalosti:
Spiritualita dokonalosti versus spiritualita nedokonalosti
V tomto podobenství nás Ježíš vyzývá, abychom zápasili s kontrastem mezi spiritualitou dokonalosti a tím, co nazývám spiritualitou nedokonalosti.
Všimněte si úvodních řádků: „Potom řekl toto podobenství některým, kteří věřili sami v sebe, že jsou spravedliví, a proto opovrhovali ostatními.
Farizeové – spiritualita dokonalosti
‚Dva muži šli do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, druhý celník'“ (Lukáš 18,9-10). Ježíš, dokonalý Žid, používá příklady ze své vlastní kultury a doby. Podle běžných definic té doby jsou farizeové ti dobří a celníci ti špatní. Výběrčí daní jsou ti, kteří se zcela spojili s Římskou říší, vybírají peníze od vlastních Židů a odevzdávají je říši. Výběrčí daní nemá nikdo rád a k farizeům všichni vzhlížejí. Farizeové jsou prostě věřící lidé, kteří se snaží dodržovat zákon, stejně jako dnes věřící katolíci nebo protestanti čtoucí Bibli. A jako vždy Ježíš svým neduálním způsobem myšlení vše staví na hlavu.
Naše spiritualita dokonalosti
„Farizeus se postavil a modlil se takto sám se sebou: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Vyděrači, cizoložníci, nebo dokonce tady ten chudý celník. Postím se dvakrát týdně. Dávám desátky ze všeho, co mám'“ (18,11-12). Nikdo z nás by nebyl tak pošetilý, aby tak otevřeně prohlásil svůj duchovní kredit, ale uvnitř to cítíme. Myslíme si: „Jsem dobrý člověk. Nekradu, nepodvádím.“ A to je pravda. Všichni jsme si vytvořili pozitivní, nadřazený sebeobraz, proč máme pravdu a proč jsme dobří.
Celník – Spiritualita nedokonalosti
Naproti tomu „celník, který stál opodál, nechtěl ani zvednout oči k nebi. Místo toho se bil v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostiv mně, hříšníkovi'“. Ježíš řekl: „Tento člověk odešel do svého domu ospravedlněn – raději než ten druhý“ (18,13-14).
Duální způsob uvažování – výhry a prohra
Tím se mění celá role náboženství. Nemyslela si snad většina z nás, že jde o zásluhovost? Já jsem si to určitě myslel! Mnoho náboženských lidí si myslí, že je to všechno systém odznaků za zásluhy – samé úspěchy, úspěchy, výkony a dokonalost. Dobří lidé vyhrávají a špatní lidé prohrávají. Samozřejmě, jakmile cokoli označíme za scénář výhra-prohra, ironií je, že prohrávají všichni. Proč lidé nevidí, že soutěživé hry nejsou správnou cestou?
Ježíš přináší scénář pro poražené – paradoxně tak vyhrávají všichni
Jsem přesvědčen, že Ježíšovou dobrou zprávou je, že Boží volba je vždy pro vyloučeného. Ježíš se to naučil ze své židovské tradice: Bůh si vždy vybere zavrženého syna, neplodnou ženu, lid zotročený v Egyptě nebo vyhnaný v Babylonu. V Bibli to není scénář pro vítěze – je to scénář pro poražené. Je to scénář poražených, kde paradoxně vyhrávají všichni.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinapisy vložil překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Little Way: A Spirituality of Imperfection (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2007). Available as MP3 audio download.
Image credit: Arthur Allen, Daily Meditations 9 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 8 (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Belinda Rain, Frost (detail), 1972, California, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We pause to appreciate the seemingly insignificant and experience the awe of the simple and unexpected.