Jim Wallis, zakladatel organizace a časopisu „Sojourners“ v USA a dlouholetý přítel františkána Richarda Rohra, spojuje myšlenku obecného blaha s Ježíšovým prohlášením o Království Božím.
Domnívám se, že morálním předpokladem pro řešení nejhlubších problémů, kterým svět nyní čelí, je závazek ke staré myšlence, kterou potřebujeme opět oživt: společné dobro. . . .
Návod na zlepšení – žít pro blaho druhých
Společný život na zemi se může zlepšit. Doba je poslední staletí povrchní a sobecká a proto se potřebujeme obrátit od starosti jen o sebe k péčí jeden o druhého. Nastal čas hledat jiný způsob života, čas vrátit se k prastaré myšlence – žít pro společné dobro. Ježíš nás ke společnému dobru povolal, když hlásal Boží království – když zveřejnil myšlenku nového řádu, který se liší od politických a náboženských panství světa. Nový řád, nový a lepší způsob života, měl být přínosný nejen pro Ježíšovi následovníky, ale pro všechny lidi.
Křesťanství je výzva ke vztahu k Bohu
Křesťanství není náboženství, které přiděluje některým lidem lístek do nebe a činí je tak soudci všech ostatních. Křesťanství je výzva ke vztahu k Bohu, který změní všechny naše ostatní vztahy. Ježíš nám řekl, že nový vztah s Bohem nás přivádí do nového vztahu s našimi bližními, a to i s nejzranitelnějšími kolem nás, a dokonce i s našimi nepřáteli. Ježíšova výzva každému z nás milovat bližní kolem nás je základem pro obnovení a znovuzískání obecného blaha v naší společnosti, kterou naše soudobá kultura, politika a dokonce i náboženství zanedbalo.
Zlaté pravidlo
Judaismus už dávno před křesťanstvím vyznal, že náš vztah s Bohem má vést ke změně všech našich ostatních vztahů. (vždyť Ježíš cituje z knihy Zákona Deuteronomium 6:5 a Leviticus 19:18). . . Ve skutečnosti prakticky všechna hlavní světová náboženství po celou dobu své existence říkají, že svou lásku k Bohu nemůžeme oddělit od lásky ke svému bližnímu, k bratrům a sestrám. Lidé bez náboženství souhlasí podobnou myšlenkou „Zlatého pravidla“: „Dělejte druhým to, co byste chtěli, aby oni dělali vám “ (Lukáš 6:31). . . .
I když nějaká forma Zlatého pravidla existuje s námi již po tisíce let, zdá se, že jsme ztratili smysl pro jeho význam a nevyužíváme jeho sílu ke změně společného dobra. Wallis proto naléhá:
Začněme nanovo
Nastal čas začít znovu hledat opomíjené společné blaho a učit se, jak by nám naše víra mohla v tomto důležitém úkolu pomoci (místo aby nás od něj odvracela). Náš veřejný život by se tím mohl zlepšit, či dokonce úplně proměnit nebo se zcela uzdravit, jen kdybychom začali opravdově žít, to co kážeme. Začít měnit náš osobní život; lépe se rozhodovat v životě, v našich rodinách; v našem zaměstnání či povolání; změnit způsob naší služby v kostele, v synagoze či mešitě – změnit náš společný dialog. Naše náboženské komunity s mohou radikálněji zapojit do služby lásky k bližnímu, při službě Bohu a k společnému dobru.
Jim Wallis, The (Un)Common Good: How the Gospel Brings Hope to a World Divided (Brazos Press: 2014), xi, 3‒4, 5.