Denní meditace Rocharda Rohra z centra pro život a rozjímání
Jedním z velkých darů, které buddhismus nabízí křesťanství, je důraz na přítomnost našich zkušeností tady a teď. Otec Richard podobně mluví o svatosti přítomnosti a života tam kde zrovna jsme , bez ohledu na to, kde to je:
Přítomnost Boží je nekonečná, je všude, vždy a navždy. Nemůžete ne být v přítomnosti Boží. Žádné takové místo neexistuje. Jediná chyba může být jen na naší straně – Bůh je přítomen, ale my nejsme přítomni Boží přítomnosti. Myslíme si že to bude někde jinde než právě tady. Právě tady, právě teď se nám zdá nějak nedostatečné.
Neustále jsme nepřítomni
Jenže my jsme neustále někde jinde. Buď myslíme na minulost, nebo se obáváme budoucnosti. Pozorujeme-li naši mysl, ona hledá pořád nějakou originalitu. Pořád nám nabízí stejný způsob myšlení na který jsme si zvykli.
Odpovědně mohu řící, že veškeré duchovní učení – nemyslím, že příliš zjednodušuji – nás učí, jak být přítomni v tuto chvíli. Jakmile se rozhodneme žít v přítomnosti, zažijeme Přítomnost. [1]
Hlubiny
Yongey Mingyur Rinpoche, buddhistický mnich a mezinárodní učitel, opustil jeden ze tří klášterů, z nichž byl opat, aby strávil několik let na osobní cestě. V návaznosti na starobylou tradici putování asketů „chtěl prozkoumat nejhlubší hlubiny toho, kdo byl na světě skutečně, úplně a anonymně a sám“. [2] Cituji část jeho dopisu, který zanechal svým studentům před svým odjezdem:
Při rozloučení bych vám rád dal jednu malou radu, kterou si uchovejte ve svém srdci. Možná jste mě to už slyšeli říkat, ale je to klíčový bod celé naší cesty, takže jej stále opakujeme: Vše, co v životě hledáme – veškeré štěstí, spokojenost a klid v duši – je právě nyní – v přítomné chvíli. Naše vlastní vědomí je v podstatě samo o sobě čisté a dobré. Jediným naší problémem je, že jsme tak obklopeni vzestupy a pády našeho života, že si neuděláme čas na to, abychom se zastavili a všimli si toho, co už máme.
Rozpoznej bohatství svého já
Nezapomeňte ve svém životě vytvářet prostor proto, abyste rozpoznávali bohatství svého já, abyste viděli čistotu své bytosti a abyste se nechali přirozeně ponořit do její přirozené vlastnosti lásky, soucitu a moudrosti. Živte se tímto poznáním tak, jako byste byli malá sazenice. Nechte ji růst a vzkvétat. . . .
Zastavte občas a uvolněte svoji mysl
Ať to je základ vaší praxe. Ať jste kdekoli a cokoli děláte, zastavte se čas od času a uvolněte svoji mysl. Na svých okolnostech nemusíte nic měnit. Můžete nechat i své myšlenky a své pocity přicházet a odcházet úplně svobodně a nechat svoje smysly přístupné. Spřátelte se se svými zkušenostmi a hledejte jak si můžete všímat také prostorového (překl.: panoramatického) povědomí, které je přece s vámi po celou dobu. Všechno, co jste kdy chtěli, je nyní tady v tomto současném okamžiku uvědomění si ho. [3]
[1] Adapted from Richard Rohr, “First Sunday of Advent: To Be Awake Is to Be Now– Here,” homily, November 30, 2014 (Center for Action and Contemplation: 2014).
[2] Yongey Mingyur Rinpoche with Helen Tworkov, In Love with the World: A Monk’s Journey through the Bardos of Living and Dying (Spiegel and Grau: 2019), 10.
[3] Mingyur Rinpoche, 252–253.
Image credit: Rose B. Simpson, Reclamation II (detail), 2018, sculpture.