Intimita ve vztahu s Bohem

Příležitosti k posílení intimity

Osmý týden: intimita

Čím více si uvědomujeme svá selhání, tím více toužíme po naplnění nekonečnou božskou radostí. Tak jsme totiž stvořeni.—Juliána z Norwiche, Zjevení Božské Lásky, kapitola 8

Manželství a přátelství jsou plodným výcvikovým prostorem pro intimitu s Bohem i s lidmi. Richard Rohr píše:  

Už jsi zažil, že jsi milován bez podmínek?

Všichni potřebujeme zažít zkušenost s bezpodmínečnou láskou. Bez osobní zkušenosti s bezpodmínečnou láskou, která zažíváme v dobrém manželství nebo v blízkém přátelství, je těžké věřit v Boží bezpodmínečnou lásku. Náš přítel nebo partner nám neustále nastavuje zrcadlo a ukazuje nám naši dobrou i špatnou stránku a připomíná nám, že jsme se ještě nenaučili milovat. Setkáváme se tak tváří v tvář s nekonečným tajemstvím, které nás ujišťuje, že je podle něj těžké žít. Proto Ježíš řekl že si i dobří lidé potřebují , „sedmdesátkrát sedmkrát“ navzájem odpustit. V podstatě nekonečné odpouštění.

Naše selhání spolu s velkou láskou vytváří pevnější intimitu

Evangelium nám (naštěstí) žehná ujištěním, že žijeme uprostřed hojné, neomezené a nekonečné Lásky. I když budeme neustále selhávat, selháním to nikdy nekončí. Žijeme v naději, že vše může být napraveno, uzdraveno a obnoveno. Nakonec svar na kovové tyči může být její nejsilnější částí. Je to rozříznutí a pak svařování a oprava, které vytvářejí skutečnou krásu vztahu. Je to tanec intimity: prosíme jeden druhého o odpuštění, když znovu vyznáváme, že jsme opět jednali špatně. Nemusíme z toho být překvapení nebo se za to trestat. Ale vlastně to tak všichni. Sakra, už jsem zase nemiloval správně! Jak mohu tolikrát zklamat?

Vědomí zranitelnosti nás posílí k přirozenosti lásky

Myslím, že to co děláme správně nás nenaučí zranitelnosti. Zranitelnosti se učíme právě když se mýlíme. Právě tehdy si uvědomíme, jak se propadáme do něčeho nepříjemného. Do trvalé zranitelnosti a do neustálého rizika. Není to něco mimořádného – jen tu a tam. Zranitelnost se nakonec se stane naší druhou přirozeností. Bude pro nás přirozené se omluvit , přiznat, že se mýlíme, požádat o odpuštění, ale nebudeme sami sebe kvůli tomu nenávidět.

Cesta skrze lidskou a Boží intimitu

Božská intimita a lidská intimita sdílejí stejnou dynamiku. Věřím, že jednou se učíme té druhé. Většina z nás začala nejprve poznávat lidskou intimitu a skrze ní směřuje k božské intimitě. Ale věřím, že existuje i několik duší, které se nejprve setkali s Bohem. U něj se učili být zranitelní. A pak svoji zkušenost přenesli i do lidských vztahů. Mne tomu učili moji nejbližší. Jsou to Terezie z Lisieux a Juliana z Norwiche. Přinesly mi skvělou mystiku a obě jsou ženy. Zdá se mi proto, že ženy nebo i muži, kteří jsou v blízkém kontaktu se svou ženskou stránkou osobnosti, jsou více připraveny na intimitu, vzájemnost a zranitelnost. A možná že intimita a zranitelnost je nejdůležitější poselství pro všechny věřící.

Prameny:

Adapted from Richard Rohr: Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 149–150.

Image credit: Barbara Holmes, Untitled 1 (detail), 2021, photograph, United States, used with permission. Jack Delano, View of crowd dancing to the music of „Red“ Sounders and his band, at the Club DeLisa, Chicago, Illinois (detail), 1942, photograph, New York Public Library, public domain. Nathan Dumlao, Untitled, 2020 (detail), photograph, Unsplash, free use. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.

The creative team at CAC sent a single-use camera to core teacher Dr. Barbara Holmes as part of an exploration into contemplative photography. Her photos are featured here together with historical images in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: In the center photo we see two bushes, separate but entwined, touching and sharing space. Human intimacy requires us to come as ourselves, undefended, co-creating a space for connection. Friends, lovers, communities who share raw hopes for change: we welcome each other into the intimacy of authentic presence.