Dvacátý osmý týden: Praxe lepšího
Osheta Mooreová je pastorka a tvůrce míru, která se ve své práci pro rasovou spravedlnost snaží následovat Ježíšovu nenásilnou cestu.
Boží sen o světě míru mezi rasami má kořeny v lásce
Poslední desetiletí jsem strávila výzvou, aby tvůrci míru nahlíželi na svou mírotvornou činnost ve světle hebrejského pojmu šalom. Definuji jej jako Boží sen o světě, jaký by měl být, nic nechybí, nic není porušeno, vše je celistvé. Protože šalom je Boží sen a Bůh je láska, musí být naše praxe šalom zakořeněna v lásce. Proto jsem vyzvala tvůrce míru, aby se bránili vytváření míru, který má kořeny v úzkosti, a zvolili tvoření míru z postoje lásky. Když do rovnice vstoupí láska, vše se změní. Začneme se sami sebe ptát, pro co jsme, místo toho, proti čemu jsme.
Moore rozlišuje mezi „udržováním míru“, které často umožňuje rozkvět nespravedlnosti, a aktivním „vytvářením míru“:
Nejde o to udržet mír, ale vytvořit mír a to na základě Boží lásky ke každému jednotlivci
Výzva být tvůrcem míru proti rasismu není snadná, protože Boží shalom nepřichází snadno. Tento druh pokoje, který trvá, nám byl ukázán v Ježíšově životě, službě, smrti a vzkříšení, a my jako tvůrci pokoje jsme pak povoláni jej žít. Cokoli, co od nás nevyžaduje, abychom se obětovali jeden pro druhého, je jiná forma udržování míru, nikoli vytváření míru. Zajímá mě odbourávání nadřazenosti bílých, abychom vybudovali něco lepšího pro vás i pro mě. Zajímá mě mírotvorná Severní hvězda milované komunity… která nás činí odpovědnými za to, abychom byli ve správném vzájemném vztahu a vytvářeli prostředí, kde se nám všem bude dařit.
Vytvořit společenství, které si je vědomo toho, že všichni jsou Bohem milovaní
Celá Ježíšova služba spočívala v tom, aby vytvořil společenství, které bude natolik přesvědčeno o tom že jsou milování Bohem, že bude hlásat že jsou všichni milováni. [Richard: Vyvolenost je tu proto, aby všichni ostatní věděli, že jsou také vyvolení!] Milovanost je masivní akt vlastnění a přijetí své lidskosti jako daru od Boha, který tě hluboce miluje. Vzhledem k tomu, že naše myšlení o této práci upravujeme jako o znovupřijetí těch, kteří byli dehumanizováni, je Milovanost v našem protirasistickém mírotvorném úsilí zásadní. Proto je nenásilí v myšlení, slovech a činech pilířem mé protirasistické práce. . . .
To je cesta Milované komunity:
Vyznávejte že jste Bohem milováni: milujte Boha, milujte sebe.
Pak svoji milovanost hlásejte: milujte druhé, milujte svět. . . .
Láska je ústředním motivem Božího šalom
Studentský nenásilný koordinační výbor (SNCC) [př.:studentský výbor za práva afroameričanů] byl hlavním způsobem, jak se studenti zapojili do hnutí za občanská práva a naučili se praktikovat jeho nenásilné techniky. V roce 1962 na setkání zaměstnanců potvrdili svůj závazek k nenásilí, když ho popsali takto: „Láska [je] ústředním motivem nenásilí“, „silou, kterou Bůh spojuje člověka se sebou samým a člověka s člověkem“. [1] . . .
Patříme k sobě – všichni jsme milováni
Denně si to říkám, když se rozhodnu zapojit do protirasistické mírotvorné práce z nenásilného, mírotvorného postoje:
Já, černošský tvůrce pokoje, jsem Milovaný, a ty, bílýtvůrče pkoje, jsi Milovaný, a patříme k sobě navzájem. . . .
Všechno ostatní nás zklame a zahltí, ale vlastněná a reflektovaná Boží láska je živou vodou, kterou na této cestě potřebujeme.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), nadpisy překladatel