Láska neškodí        

Padesátý týden: Benevolentní vesmír
Karen Baker-Fletcher

                 Teoložka Karen Baker-Fletcherová hovoří o paradoxu – dobrota Boha a stvoření nás nenutí vyhýbat se utrpení ve světě a v každodenním životě, ale snažit se milovat ještě více:

Boží království …Jakou v něm máme odpovědnost my?

Jak může být v životě tolik radosti, potěšení a krásy? Jak může být v životě tolik bolesti, zranění, utrpení a smrti? Proč a jak se tyto věci staly? Jaký je Boží záměr s lidským životem a se zbytkem stvoření? Nechce pro nás Bůh něco víc – lásku, která neubližuje? Nechce pro nás Bůh spíše soucitnou a starostlivou lásku než falešnou lásku, která zbavuje lidstvo a stvoření důstojnosti? Můžeme takovou lásku zakusit v tomto životě? Nebo musíme čekat až na onen svět – život po smrti? To jsou otázky týkající se Božího království. Týkají se Božího záměru pro Boží vládu. Nutí nás zamyslet se nad vlastní odpovědností jako účastníků Božího působení lásky, která neškodí tady a teď, ať už jsme heterosexuálové nebo homosexuálové, muži nebo ženy, děti nebo dospělí, laici nebo duchovní. . . .

Žijeme v přítomnosti Božího království

Tento život je dobrý, cenný a stojí za to ho žít. Naděje není jen v budoucnosti. Naděje je i v přítomnosti.

Nemusíme čekat na budoucnost. Můžeme žít v lásce už dnes.

Z ženské perspektivy nemá Boží vláda nic společného se vzdáleným, abstraktním, nadpozemským, cizím a odcizeným místem. Naopak, příslib naplnění uzdravující, tvořící přítomnosti Ducha na zemi je protkán apokalyptickou nadějí uprostřed každodenní práce a zápasů života. Vláda Ducha je stále přítomnou skutečností. Posmrtný život je tady a teď. Žijeme v něm v našich každodenních skutcích. Bůh se pohybuje jako síla života, přítomná v dějinách a stvoření. Bůh jako síla života je mocí života. Koho bychom se vzhledem k takové síle měli bát? To, co je samotnou silou života, proměňuje strach ve víru, spásu a naději. Znamená to, že se nemusíme smířit s nespravedlností a zneužíváním, zatímco čekáme na nějaký lepší, věčný život ve světě mimo přítomnost. Můžeme žít v lásce, která je věčná a neškodí tady a teď. [1]

Otec Richard nás vyzývá, abychom důvěřovali vrozené dobrotě vesmíru:

Prvotní láska je základem přátelského vesmíru.

Cílem duchovní cesty je objevovat a směřovat ke spojení na stále nových úrovních. Samozřejmě se nestaneme dostatečně zranitelnými, abychom se mohli propojit, pokud se nebudeme učit znovu a znovu důvěřovat. Musíme si položit otázku: “Je vesmír přátelské místo, nebo ne?”. Duchovní zkušenost spočívá v důvěře, že když se přestaneme držet, bude nás držet Vrozené dobro. Mnozí z nás to nazývají Bohem, ale není to nutné. Důležitá je důvěra. Když se do takové Prvotní lásky propadneme, uvědomíme si, že vše je v základu v pořádku. [2]

                 Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Karen Baker-Fletcher, Sisters of Dust, Sisters of Spirit: Womanist Wordings on God and Creation (Minneapolis, MN: Fortress Press, 1998), 117–118, 120–121.

[2] Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 104–105.

Image credit: Benjamin Yazza, Untitled – Sandia Mountains (detail), 2022, photograph, Albuquerque, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge photo.

Image inspiration: when i began photographing birds during the pandemic it was meant to fuel a creative need. as i continued it began to fuel a life need, a missing connection to nature. i not only felt a need to see different birds but to see the change in nature around me. a connection to my own heritage – wondering again and again if my ancestors roamed the same fields, came across the same animals or took meditation in the same plots. —Benjamin Yazza (photographer), Albuquerque, New Mexico