Přiznali jsme si, že jsme bezmocní vůči alkoholu – že se náš život stal nezvladatelným. -Krok první z Dvanácti kroků
Otec Richard již dlouho obdivuje to, co považuje za „duchovního génia“ Billa Wilsona (1895-1971), jednoho ze zakladatelů Anonymních alkoholiků. Ve své knize o spiritualitě Dvanácti kroků Richard popisuje, proč je první krok zásadní – pro alkoholiky i nealkoholiky:
Život nám staví do cesty nezvladatelné situace. Proč?
Dokud neexistuje osoba, situace, událost, myšlenka, konflikt nebo vztah, který bychom nedokázali „zvládnout“, nikdy nenajdeme Pravého správce. Bůh neboli Život se tedy postará o to, že se nám do cesty postaví několik věcí, které sami nezvládneme. Lidé, kteří si sami sebe vytvořili, a všichni duchovní hrdinové se budou snažit silou vůle a odhodláním vyrobit ještě silnější „já“ – aby se opět dostali do vedení a zdánlivě měli vše pod kontrolou. Většina lidí to obvykle obdivuje, aniž by si uvědomila, jak neústupná, někdy pyšná a nakonec zkostnatělá osobnost bude dlouhodobým výsledkem.
Potřebujeme se zbavit císařského ega
Je to císařské ego, které musí odejít, a jen bezmocnost může tuto práci správně vykonat. V opačném případě se snažíme zkonstruovat vlastní transformaci podle vlastních pravidel a s vlastní mocí – což tedy z definice není transformace! Zdá se, že v žádném případě nemůžeme zkonstruovat nebo řídit svou vlastní přeměnu. Pokud se pokoušíme změnit své ego s pomocí svého ega, máme jen lépe zamaskované ego! Vypůjčím si citát často spojovaný s Albertem Einsteinem: „Žádný problém nelze vyřešit ze stejné úrovně vědomí, která ho vytvořila.“ V tomto případě je to ale jenom otázka času. [1]
Kate Bowlerová a Jessica Richieová nabízejí tuto modlitbu, která promlouvá k těm chvílím, kdy se život zdá nezvládnutelný:
Modlitba pro chvíle, kdy se zdá, že Bůh není přítomen
Bože, pohodlně by nám bylo, kdybys nám dával recepty, odpovídal na modlitby a uskutečňoval naději. Ty nás však voláš dál než k pohodlí.
Ale Bože, život nás převrací. Čelíme rozvodům nebo potratům, finančním problémům nebo nejistotě v zaměstnání a lidé, které milujeme, jsou zmítáni nemocemi, osamělostí, bezdomovectvím nebo závislostí.
Máme strach. Nemáme adekvátní odpovědi. A někdy Tě nemůžeme najít.
Nebo nemůžeme najít osobu, kterou jsme doufali, že budeš Ty.
Kéž se naučíme důvěřovat, že Ty v práci nespíš. Že jsi na nás nezapomněl. Že jsi nám tak blízko jako náš dech. Dej nám odvahu vytrvat. Abychom trpěli s nadějí, že Ty jsi přemohl svět.
Kéž nás znovu a znovu ohromuje Tvá přítomnost. Kéž i tehdy, když máme pocit, že jsme klesli na samé dno, poznáme, že jsme padli do Tvé náruče, protože neexistuje žádné místo tak hluboké, temné nebo děsivé, kam by Tvá přítomnost nedosáhla.
Ve jménu Toho, který dokáže pouhými slovy uklidnit moře, amen. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Breathing under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniv. ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2011, 2021), 4–5.
[2] Kate Bowler and Jessica Richie, Good Enough: 40ish Devotionals for a Life of Imperfection (New York: Convergent, 2022), 43. Used with permission.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Mystic. Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Jenna Keiper, Jonah. Used with permission. Click here to enlarge image.
Regardless of the conditions we find ourselves in, we learn to navigate in the midst of our lack of control.