Sebekritické myšlení           

Dvacátý pátý týden: Stínová práce           

Hebrejští proroci neváhají kritizovat svou náboženskou tradici, i když ji milují. Otec Richard ukazuje, jak nám pomáhají začlenit stinnou stránku reality: 

Kritika církve pozitivním způsobem

Hebrejští proroci jsou samostatnou kategorií. V kanonických, posvátných písmech jiných světových náboženství nenajdeme významné texty, které by byly vůči danému náboženství do značné míry kritické. Hebrejští proroci mohli svou tradici svobodně milovat a zároveň ji kritizovat, což je velmi vzácná forma umění. Jedním z nejčastějších odsudků, které slýchám od jiných kněží, je: “Kritizuješ církev.” To je pravda. Ale kritika církve jako takové je jen věrnost vzoru, který stanovili proroci a Ježíš. Přesně to dělali (viz Matouš 23). Jde jen o to, zda to člověk dělá negativním způsobem, nebo způsobem, který je věrný Bohu. Modlím se, abych dělal to druhé. Modlete se i vy!

Kritika neznamená, že kritizovaného nemilujeme – viz proroci

Většina lidí předpokládá, že když něco kritizujeme, znamená to, že to nemáme rádi. Moudří lidé, jako například proroci, by řekli opak. Posvěcování statu quo ze strany církve prozrazuje, že jsme nebyli formováni proroky, kteří byli radikální právě proto, že byli tradicionalisty. Instituce vždy chtějí loajalisty a “lidi od firmy”, my nechceme proroky. Nechceme lidi, kteří poukazují na naše stinné stránky. Není náhodou, že proroci a kněží jsou obvykle ve vzájemné opozici (viz Amos 5,21-6,7; 7,10-17). Myslím, že lze říci, že prorocké charisma bylo potlačeno téměř v celém katolickém, pravoslavném i protestantském křesťanství. Nikdo z nás nebyl známý tím, že by se kritizoval. Kritizujeme pouze jeden druhého, hříšníky a heretiky – kteří byli vždycky jinde! Pavel však říká, že prorocký dar je druhým nejdůležitějším charismatem pro budování evangelia (1 Kor 12,28; Ef 4,11). [1]

Židovský národ ponechal proroky kritiky ve svém díle

Vedle pozitivních stránek skutečnosti musíme zakoušet i ty negativní. Není divu, že se rozdělujeme, vyhýbáme a zapíráme. Není divu, že dáváme přednost abstraktním představám, kde můžeme nepřijatelný materiál odmítnout. Hebrejská Písma však úžasně zahrnují i negativní stránku. Stejně tak činí Ježíš, když je “čtyřicet dní pokoušen od ďábla” (Lk 4,2). Židovský lid si navzdory všemu ponechal své stížnosti a vyhýbání se, své arogantní a zlé krále a velmi kritické veřejné proroky si ponechal uvnitř své Bible. [2] 

Jejich kritika vychází z pozitivního setkání s Božskou skutečností

Samozřejmě existuje něco jako negativní kritika a pozitivní kritika. Myslím, že rozdíl můžeme pocítit na úrovni energie. Když čteme volné, nefiltrované texty proroků, některé z nich vyznívají negativně, stejně jako Ježíš. Vycházím však z toho, že tato kritika vychází z primárně pozitivního setkání s Božskou skutečností. Vidíme to i v jiných částech jejich života a spisů. Pozitivní energie je převažující zkušeností. [3]

Prameny:

[1] Adapted from Richard Rohr, Way of the Prophet (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 1994), CD. No longer available for purchase. 

[2] Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2008, 2022), 13–14.  

[3] Rohr, Way of the Prophet

Image credit: A path from one week to the next— CAC Staff, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. CAC Staff, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image

Even if my shadow is out of my sight, it still will make itself known.