Třicátý první týden: Uzdravení našeho násilí
Denní meditace tohoto týdne začínají učením Richarda Rohra o tom, že naše schopnost rozhodnout se pro nenásilí je neoddělitelně spjata s naším vnitřním uzdravením.
Násilí je v nás. Je potřeba měnit přítomnost
Mezi vnitřní cestou kontemplace a naší schopností pracovat proti násilí ve světě, v naší kultuře i v nás samých je vždy spojitost. Dokud do svého jednání vnášíme násilí, které existuje především v nás samých, nic se ve skutečnosti nezmění. Budoucnost je vždy stejná jako přítomnost. Proto musíme změnit přítomnost.
Pravá spiritualita se týká nejprve nás samotných
Musíme začít u sebe a nechat se proměnit. Pak může být budoucnost jiná než přítomnost. Jinak nemáme žádný důkaz, že zítra, za týden nebo za rok uděláme něco jinak. Příští týden budeme reagovat na násilí, které se objevuje v naší širší kultuře, v našich institucích a v našich rodinách, stejně jako reagujeme právě teď. A tak se vždy musíme vracet k tomu, co jsem často nazýval „čištěním objektivu“. Autentická spiritualita se vždy na první úrovni týká nás – jako jednotlivců. Vždycky to tak je. Chceme, aby se týkala našich partnerů, spolupracovníků nebo pastorů. Chceme používat spiritualitu k tomu, abychom měnili druhé lidi, ale pravá spiritualita vždy mění nás.
Je potřeba změnit nejprve sebe – své srdce
Založili jsme CAC, abychom aktivistům poskytli zakotvenou spiritualitu, aby mohli pracovat na společenské změně z jiného místa, než je hněv, ideologie nebo pouhá síla vůle. Mnoho lidí intelektuálně přijímá učení Gándhího nebo Martina Luthera Kinga ml. o nenásilí a snaží se ho vykonávat silou vůle, ale to není to, čemu říkám „mystérium účasti“. Takoví lidé se sami o sobě neúčastní kvalitativně nového a jiného života. Změnili své smýšlení, ale ne své srdce. Ve skutečných chvílích napětí a zkoušek jsou takoví lidé stejnou součástí problému jako lidé, proti nimž stojí. Jejich vůle a ego je stále zcela ovládají svou potřebou mít pravdu, vítězit a mít úspěch, což téměř vždy vede k nějakému druhu násilí.
Nelze totiž vycházet z intelektu – to nikdy nebude ta pravá změna
Myslím, že právě to bylo velkým zklamáním politického aktivismu a dokonce i mnoha nenásilných hnutí 60. a 70. let v USA. Nešlo o skutečnou transformaci. Nevycházelo to z toho, co bychom nazvali – abychom použili velmi staromódní, náboženské slovo – svatostí. Takové jednání často nevycházelo ze svatosti, ale prostě z intelektu a vůle, které nejsou proměněným já.
Jde o pozitivní energii modlitby na pozitivním místě pro společenství a svatost v nás
To, co hledáme, je čisté nebo jasné jednání. Když v sobě najdeme pozitivní místo společenství a svatosti, není na co reagovat. Takové jednání může být velmi pevné, protože vychází z toho místa, kde víme, co je skutečné, co je dobré, co je pravdivé a co je krásné. Prozradí to, že energie v tomto bodě je zcela pozitivní. Tehdy poznáme, že jde o energii modlitby, a to podle mě znamená být člověkem opravdového nenásilí.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Who Are You?,” Healing Our Violence through the Journey of Centering Prayer, Richard Rohr, Thomas Keating (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2002), Audible audio ed.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Tuesday Chemistry (detail), digital oil pastel. Izzy Spitz, Field Study 1 (detail), oil pastel on canvas. Taylor Wilson, Field of the Saints, print. Used with permission. Click here to enlarge image.
How can we move outside our constricting and restricting patterns of violence? We need each other. We need all the colors.