Patnáctý týden: péče o vnitřní oheň
Otec Richard učí, že vnitřní plamen kontemplace se pěstuje pravidelnou duchovní praxí:
Navyklé vzorce
Praxe je nezbytným resetovacím tlačítkem, které musíme mnohokrát stisknout, než můžeme zažít skutečnou novost. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, praktikujeme neustále. Když fungujeme podle svých navyklých vzorců, posilujeme tím určité nervové dráhy, díky nimž jsme, jak se říká, „ustálení“. Když však přestaneme používat staré nervové dráhy, tyto dráhy ve skutečnosti odumírají! Cvičení může doslova vytvořit nové reakce a umožnit, aby se projevily ty strnulé.
Nové vzorce
Je zvláštní, že jsme pochopili důležitost praxe ve sportu, ve většině terapií, v každém úspěšném podnikání a v tvůrčím úsilí, ale z nějakého důvodu většina z nás nevidí její potřebu ve světě spirituality. Přitom je tam pravděpodobně důležitější než v kterékoli jiné oblasti. „Nové víno vyžaduje čerstvé vaky, jinak ztratíme víno i nádobu,“ jak řekl Ježíš (viz Mk 2,22; Lk 5,37-38). Praxe nám více než cokoli jiného vytváří novou nádobu, která ochrání nové víno, jež chceme přijmout.
Naše osobní rituály
Mnozí jsou přesvědčeni, že rituály a „praktiky“, jako je každodenní eucharistie, růženec, procesí a poutě, opakované zpěvy, úklony a poklony, fyzické požehnání (jako je znamení kříže), zpěv a mlčení, působí jako druh převtělování těla. Tyto praktiky nám umožňují mysticky a kontemplativně poznávat Skutečnost z jednotícího vědomí. Postupem času však tyto praktiky, jak se měnily v opakující se povinnosti, zdegenerovaly; většina lidí je začala chápat magicky jako božsky vyžadované úkony. Namísto toho, aby tyto praktiky lidi zvaly k novému vědomí, často zamrzly v jejich prvním infantilním chápání těchto rituálů a transakce nakonec nahradily proměnu.
Bezmyšlenkovité opakování
Bezmyšlenkovité opakování jakýchkoli praktik bez jasného cíle a jasného záměru nás ve skutečnosti může udržovat v naprostém nevědomí – pokud nás ovšem tyto praktiky neustále nelámou k novému vhledu, touze, soucitu a stále širšímu pojetí Boha a sebe sama. Automatické opakování čehokoli je receptem na nevědomí, opakem jakéhokoli skutečného vědomí, záměrnosti nebo duchovní zralosti.
Autentická spiritualita
Pokud spiritualita nepodporuje skutečný růst vnitřní i vnější svobody, není to autentická spiritualita. Právě taková základní nesvoboda způsobuje, že tolik lidí nemá rádo náboženské lidi a nedůvěřuje jim.
Jakékoli „chrastění korálky“ založené na strachu odráží „magické“ vědomí, které ovládalo velkou část světa, dokud nezačalo v 60. letech 20. století široce erodovat. Přesto lze každou z těchto praktik chápat i velmi vyzrálým způsobem.
Boží dary jsou jen pro ty kdo o ně skutečně stojí
Je paradoxní, že Boží dary jsou zcela zdarma a nezasloužené, a přesto je Bůh nedává jinak než lidem, kteří o ně skutečně stojí, vybírají si je a říkají jim „ano“. To je plně symbiotická povaha milosti. Boží Láska je tak čistá, že nikdy nikým nemanipuluje, nestydí se a nikomu se nevnucuje. Láska čeká, až bude pozvána a žádána, a teprve potom se vrhá dovnitř.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 94–95, 96–97, 98.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), Washington, 2020, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Within our deep and tender inside spaces there is a bright light to tend and care for.