Ptám se, zda jsme neztratili schopnost chvět se – být hluboce zasaženi – tváří v tvář nespravedlnosti. Ptám se, zda se již nechvějeme v přítomnosti svatého Boha, který od nás vyžaduje, abychom konali spravedlnost. (Dr. Yolanda Pierce)
Hledání obětního beránka „cizince“
Ježíš k nám často přichází v přestrojení, jak sám říká v Matoušovi 25: někdy je vězněm, nemocným, nahým, hladovým, žíznivým nebo imigrantem (verše 35–36). Pokud se od Josefa a jeho utrpení něco naučíme, pak je to přivítat a obejmout Ježíše v přestrojení. (Karen González)
Obětní beránci dnes
Musíme se shromáždit u stolu Páně, abychom si připomněli smrt obětního beránka – a to, co odhalila –, abychom mohli vyměnit zbytečný cyklus strachu, obviňování a násilí za osvobozující cyklus vyznání, začlenění a následování Krista. (Jennifer Garcia Bashaw )
Společenský rituál
S mylným pohledem na Boha jako na hlavního trestajícího, který zdá se zastává většina křesťanů, si myslíme, že naše vlastní násilí je nutné a dokonce dobré. Ale nic takového jako vykupitelské násilí neexistuje. Násilí nezachraňuje; pouze ničí všechny strany, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu. Ježíš nahradil mýtus o vykupitelském násilí pravdou o vykupitelském utrpení. Na kříži nám ukázal, jak snášet bolest a nechat ji, aby nás proměnila (R.Rohr)
Škodlivá iluze
Ježíš stál jako zcela nevinný, který byl odsouzen nejvyššími autoritami církve i státu (Jeruzalémem i Římem), což je čin, který by měl vyvolat zdravou nedůvěru v to, jak moc se i ty nejvyšší mocnosti mohou mýlit. „On ukáže světu, jak se mýlil ohledně hříchu, ohledně toho, kdo měl skutečně pravdu, a ohledně pravého soudu“ (Jan 16:8) (R.Rohr)
Žalmy: Písně z vyhnanství
Žalmisté zpívali o všem. Radost, smutek a čelení neznámému jsou rozměry toho, co Ježíš nazval „životem v hojnosti“ (Jan 10,10), a těchto 150 starodávných písní nás může překvapit tím, co vidíme z našeho světa a našich životů odrážejících se v jejich zrcadle. Zpívají o ekologii, teodiceji, politické korupci, práci pro spravedlnost, osobních krizích, národních tragédiích, odpuštění a smrti. A my jsme zváni, abychom se k nim přidali.
Žalm míru a spravedlnosti
Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek.
Na travnatých loukách
mě uklidňuje,
u tichých vod mě vede.
Můj život navrací.
Vodí mě po stezkách spravedlnosti
pro své jméno.
V Písmu jsou právo a spravedlnost zaměnitelné se spravedlností…
Písně solidarity
Žalmy, až na několik výjimek, nejsou hlasem Boha, který k nám promlouvá. Jsou spíše hlasem našeho společného lidství – shromážděným v průběhu dlouhého časového období, ale hlasem, který si zachovává úžasnou autentičnost a aktuálnost. Hovoří o životě tak, jak skutečně je, neboť v těchto hluboce lidských dimenzích přetrvávají stejné problémy a možnosti.
Žalmy exilu: Oční vyšetření
Jak můžeme stát s Bohem a sdílet s ním božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?
Objevování našich stínů v exilu
akotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu. (R.Rohr)