Učíme se pozitivně ignorovat a stahovat svou energii ze zlých nebo hloupých věcí, místo abychom s nimi přímo bojovali. S věcmi bojujeme jen tehdy, když jsme k tomu přímo vyzváni a vybaveni.
Richard Rohr OFM o CAC
V poslední době přemýšlím o tom, jak hledání Boha a hledání našeho nejhlubšího já končí stejným hledáním. Tento vhled není pro mě jedinečný, ale s přibývajícím věkem se pro mě stal pravdivějším. Terezie z Ávily často vyjadřovala podivuhodnou myšlenku, že člověk nachází Boha v sobě a nachází se v Bohu. Obojí je pravda! A když to člověk zažije a objeví svou vyvolenost a vrozenou milovanost, může v tom hluboce spočinout. To je vskutku velký duchovní dar kontemplativního vidění.
Průlom ve vědomí
Růst dovnitř pádem vzhůru znamená učit se z našich chyb….. I když pocitová zkušenost života slábne, jsme zváni, abychom se pustili a odevzdali divoké Boží lásce a žili v nekonečné vitalitě samotného života. Pustit se do Boha znamená vrátit se domů ke svému pravému já, kde objevíme, že naší kořenovou realitou je nekonečná božská láska a v lásce jsme věčně svobodní.
Větší svoboda a flexibilita
Naší starostí už není ani tak mít to, co máme rádi, ale milovat to, co máme – právě teď. To je monumentální změna oproti první polovině života, a to natolik, že je to téměř lakmusový papírek toho, zda se vůbec nacházíme v druhé polovině života.
Vděčnost a milost
A všimněte si, jestli se objevují nějaké nápady, jak byste mohli dnes nebo brzy vytvořit krásnou minulost pro sebe a pro ty, na kterých vám záleží.
Nechat plynout
Jsem přesvědčen, že Ježíš učil z karmického světonázoru. „Nemůžete trhat hrozny z trní ani fíky z bodláčí. Dobrý strom ponese dobré ovoce,“ řekl, „a špatný strom ponese špatné ovoce“ (Mt 7,17-18). Ježíš také řekl: „Prokážete-li milosrdenství, bude milosrdenství prokázáno vám“ (Mt 5,7; L 6,37) a „měřítko, které používáte, bude použito pro vás“ (Mk 4,24).
FORMACE řehole – Článek Řehole SFŘ – 15, 16, 17
(setkání bratří a sester u kostela NPM) Reflexe z minulého setkání Br. Karel Ženíšek: při našem posledním setkání v září jsme postupně prošli články 13. a 14. naší Řehole o Bratrství. V závěru…
Vděčná změna srdce
[Ježíš] založil stůl pohostinnosti, kde jsou všichni hosty a nikdo nikomu nic nedluží. Kolem tohoto stolu se předávají dary bez ohledu na splácení nebo dluhy. Všichni se posadí. Všichni jedí. A protože si uvědomují, že všechno je dar, jsou všichni vděční.
Vděčnost v pohybu
Dokud nezačneme žít v Božím království namísto království tohoto světa, budeme uvažovat přesně jako svět. Abychom pochopili evangelium v jeho radikální, proměňující moci, musíme přestat počítat, měřit a vážit. Musíme přestat říkat „zasloužím si“ a rozhodovat, kdo si to nezaslouží. Nikdo z nás si nezaslouží! Toto každodenní obrácení je těžké, pokud jsme nezažili nekonečné milosrdenství a neuvědomujeme si, že všechno je dar – vždycky
Vděčnost v pohybu
Pohyb milosti směrem k vděčnosti nás přivádí z balíku sebestředného šílenství k duchovnímu probuzení. Vděčnost přináší pokoj.