Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Soucit všechno mění. Soucit uzdravuje. Soucit napravuje zlomené a obnovuje to, co bylo ztraceno. Soucit spojuje ty, kteří se odcizili nebo o jejichž spojení se jim ani nezdálo. Soucit nás vytáhne z nás samých do srdce druhého a postaví nás na svatou půdu, kde si instinktivně zujeme boty a kráčíme v úctě. Soucit vyvěrá ze zranitelnosti a vítězí v jednotě.
Máme schopnost vyléčit tuto zemi z jejích rozdělení, válek, násilí a nenávisti. Touto schopností je láska v nás, která umožňuje trpět s druhým a milovat druhého bez odměny. Láska, která překračuje ego, je láska, která léčí. Když kvůli lásce ztratíme sami sebe, zjistíme, že jsme schopni skutečné lásky.
Milosrdenství nepřebíjí spravedlnost, ale překonává ji. Milosrdenství je hlubokým tajemstvím toho, kdo je Bůh. „Neboť já jsem Bůh a ne smrtelník, Svatý uprostřed vás a nepřijdu v hněvu“ (Oz 11,9). Základní Boží charakteristikou, vyvyšující božství nad všechny lidi, je Boží bezmezné milosrdenství, Boží láska jako lůno.
Lidský soucit je nejlepší a nejjednodušší způsob, jak otevřít prostor srdce a jak nás přimět žít uvnitř vlastního těla. Bůh nikdy nechtěl, aby se z většiny lidí stali filozofové nebo teologové, ale chce, aby všichni lidé představovali Boží vlastní soucit a empatii. A je v pořádku, když to chvíli trvá, než se k tomu dostaneme.
Ježíš ani jednou nemluvil o účasti na bohoslužbách, ale neustále mluvil o uzdravování nemocných a nasycování hladových. Zdá se, že právě to znamená být Ježíšovým následovníkem.
Kdybyste mohli znovu prožít nějaký okamžik, který vám přinesl radost, který by to byl? Co se v tom okamžiku stalo, že byl tak životodárný? Posaďte se s tímto okamžikem a dovolte mu, aby vás znovu oživil. Nabídněte Bohu svou vděčnost za tento okamžik.
Hovořili jsme o tom, jak nás naše tradice víry mohou spojit se skutečnou půdou, vodou a tvory Země. A jak by toto spojení mohlo být duchovním základem pro environmentální hnutí. Nejvíce si pamatuji zlatou nit mystického spojení s božskou přítomností, kterou jsme všichni vyjadřovali ve vztahu k přírodě. Dokonce i v naší různorodosti jsme všichni cítili, že máme více společného mezi sebou – s krajními chodci z jiných tradic – než s lidmi pevněji usazenými ve středu naší víry…..
Naším zaměstnáním a posláním jako věřících v této době musí být nějakým způsobem obnovit božský střed tím, že jej budeme sami držet a plně obsazovat. Pokud kontemplace něco znamená, znamená to, že můžeme „chránit ten malý kousek Tebe, Bože, v sobě“, jak to popisuje Etty Hillesum. [2] Jakou jinou moc nyní máme?
Ovocem rozjímání je, že si klademe nové otázky, nikoliv jako reakci, vzpouru nebo odpor vůči náboženství či církvi. Na to nemáme čas. Je plýtváním našeho života zabývat se jakoukoli opoziční nebo negativní energií, protože se brzy stane další formou spravedlnosti, a to by byla smrt našeho kontemplativního života.
Dorothy Day: Když uznala další holocausty, zejména turecké útoky na Armény a nacistické pronásledování Židů, „Bohem vyvoleného národa“, zněla pak jako prorok. „Je to děsivá myšlenka, že pokud nebudeme činit pokání, zahyneme,“ prohlásila rozhodně a připomněla posluchačům, že právě v té chvíli do nedaleké katedrály nastupují vojenští velitelé…..