Pavel - mystik

Síla ve všech věcech

Dvanáctý týden: Pavel: Nepochopený mystik

Evelyn Underhillovou (1875–1941), proslulá spisovatelka o mysticismu, ovlivňují Pavlovy mystické zkušenosti, jeho všeprostupující víra, že Kristova láska je s ním ve všech věcech, a také zejména v utrpení:

Evelyn Underhillová

Jak chápeme Pavlovu mystiku?

Mystiku sv. Pavla nechápeme, pokud si ji pleteme s jejími senzačnějšími proklamacemi. Jak jeho duchovní život dozrával, jeho přesvědčení o jednotě s Duchem Kristovým bylo stále hlubší a stabilnější. Důležitý byl jeho výrok v Pavlově posledním autentickém listu: „Všechno mohu činit skrze Krista, kterýž mě posiluje“ (Filipským 4:13). Jeho prohlášení jsme zředili na rovinu zbožnosti a přestali jsme si uvědomovat, jak osobní význam mělo.

Pavel jí chápal jskou součást všedního života

Svatý Pavel jej však použil v tom nejpraktičtějším smyslu, v dopise, který napsal z vězení po dvanácti letech nadlidské dřiny, strádání a špatného zacházení a ještě ve špatném chronickém zdravotním stavu. Po letech, která zahrnovala bičování, kamenování, ztroskotání, věznění, po té co byl „často na cestách, v nebezpečích vod, v nebezpečích lupičů, v nebezpečích mých vlastních krajanů, v nebezpečích pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích v moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry; v únavě a bolesti, v častém bdění, v hladu a žízni, v půstu často, v chladu a nahotě“ (2 Korintským 11:26–27). Nešlo jen o duchovní činnost a úspěchy, ale vzpomíná na vše, co bylo přítomno v jeho životě. O přítomném životě svatý Pavel prohlásil, že je schopen „konat“ všechny ty věci.“ [1]

Autorka a profesorka Julia Gatta popisuje srdce služby apoštola Pavla. Píše zároveň o paradoxu utrpení a nového života, o Kristově ukřižování a vzkříšení:

Julia Gatta

Utrpení je vetkáno do běžného života

Utrpení a smrt jsou všude, od smrti na silnicích přes střelbu masových vrahů až po tsunami: „Víme, že celé stvoření až dosud sténá v porodních bolestech, a nejen stvoření, ale i my sami…“ (Římanům 8:22–23). Pavlova metafora „porodních bolestí“ naznačuje, že utrpení je vetkáno do procesu stvoření od samého počátku a pokračuje až do zrození nového stvoření.

Vzkříšení je také vetkáno do běžného života

Zažíváme vzkříšení stejně jako sv. Pavel který byl protkán samotným utrpením: „Jsme sužováni ve všech směrech, ale ne rozdrceni; zmatení, ale ne dohnáni k zoufalství; jsme pronásledováni, ale ne opuštěni; jsme sraženi, ale ne zničeni; vždy neseme v těle Ježíšovu smrt, aby tak byl Ježíšův život viditelný i v našem těle“ (2 Korintským 4:8–10). Bez vzkříšení, které by oživovalo jeho zkušenost s utrpením, by byl Pavel nejen sužován, ale i zdrcen, zmaten a dohnán k zoufalství, sražen a zničen. Ale nebyl. Zmrtvýchvstalý Kristus osvěcuje všechno. . . .

Vzkříšení osvětluje utrpení nadějí

Podle evangelijních zpráv zmrtvýchvstalý Ježíš opakovaně ukazuje své rány. Nejsou zapomenuty. Kristus je ukřižován i vzkříšen a křest je pro nás ponořením do obou veličin velikonočního tajemství. Vzkříšení ozařuje přítomné soužení nadějí, která k nám proudí z budoucí slávy, která má být teprve zjevena. [2]

Prameny:

[1] Evelyn Underhill, The Mystics of the Church (Harrisburg, PA: Morehouse Publishing, 1988), 45–46.

[2] Julia Gatta, Life in Christ: Practicing Christian Spirituality (New York: Church Publishing, 2018), 30–31, 36.

Image credit: Jenna Keiper, Trash Can Study I (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Dorothea Lange, “Bum blockade.” (detail), 1936, photograph, public domain. Jenna Keiper, Trash Can Study II (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.