Denní meditace františkána Richarda Rohra OFM – Týden čtyřicet pět: Křesťanství a buddhismus
Otec Richard už dlouho říká: „Musíme poznat kdo jsme.“ [1] Pro nás křesťany spočívá naše identita v tom, že jsme od počátku milováni Bohem a „váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu “ (Kolosanům 3:3). . Poznání, kdo opravdu jsme, je důležitým tématem i v buddhismu, jak nám dnes vysvětlí v dva nadaní učitelé.
První je Tara Brach – je psycholožka a meditační učitelka budhismu. Píše o naší vzniku její vlastní dobroty:
Po celá desetiletí jsem se modlila v každodenního životě: Kéž věřím své vlastní dobrotě. Kéž vidím dobrotu i v ostatních. Tato touha se ve mne vynořila z hlubokého nitra mého utrpení, kterým jsem si prošla jako mladá. Během té temné doby mládí jsem byla plná úzkosti a deprese, oddělovala jsem se od svého okolí. odsuzovala jsem sama sebe, že jsem nedostatečná, že nejsem dost dobrá, pochybovala jsem o své hodnotě. To mi samozřejmě bránilo být blízko ostatním a skrývala jsem se před nimi. Nebyla jsem tvořivá, kreativní, skoro jsem nežila.
Dnes mi mládí připadá jako velký dar. Pocity mé nehodnosti mne zavedli na duchovní cestu (v buddhismu), která mi pomohla poznat , jak projevovat soucit. Pod vrstvami mé nedostatečnosti a spoustou mých pochybností jsem najednou objevila světlo, upřímnost, přítomnost lásky. V průběhu let jsem začala v lásku důvěřovat a ta se stala základem toho, jak poznat kým všichni jsme, stala se mi světlem na cestu. Bez ohledu na to, jak jsme na tom špatně nebo co všechno v životě postrádáme, jak jsme uvězněni ve vlastním odloučení nebo uvězněni zprávami z porušené a nespravedlivé společnosti , ona základní dobrota se stává plnou podstatou naší bytosti. [2]
Teolog Paul Knitter rozsáhle zkoumal buddhismus a křesťanství a píše:
Základní důvod, proč si lidé neustále způsobují sobě i ostatním tolik utrpení . . . je to , že si neuvědomujeme, kdo a co opravdu jsme. Naším problémem není vrozená hříšnost, ale zděděná nevědomost. . . . Ale mám dobrou zprávu – pokud nevědomost patří k našim základním problémům, poradíme si s tím. Problém není nespočívá v naší povaze, ale leží vně nás samotných …. lék na nevědomost, jež nám způsobuje utrpení, nám pomůže poznat, kým skutečně jsme.
Takže, co vlastně jsme? . . . Tibetské a Zenové učení, nás vede k tomu, že naše pravá povaha, naše skutečná povaha, je Buddhova přirozenost. [Richard: onu přirozenost, katolický učenec Thomas Merton nazval „pravým já“ nebo já – kristus.] Naše skutečné já není naše individuální já. Naše individuální myšlení je ve skutečnosti součástí něčeho mnohem většího – velké Mysli. . . .
Probudit v sobě poznání, že jsme součástí velké mysli
Jakmile v sobě probudíme Buddhovu povahu, jakmile si uvědomíme prostor, ve kterém a ze kterého ve skutečnosti žijeme a pohybujeme se v něm a v něm existuje naše pravá bytost (velká mysl), pak už nic, bez ohledu na to, jak moc to bolí nebo jsme v životě zklamaní nebo frustrovaní, pak už nic z toho nemůže zničit sílu našeho vnitřního Pokoje, naší schopnost vydržet a reagovat na vše , co se stane. [3]
[1] See Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (St. Anthony Messenger Press: 2008), 27–51.
[2] Tara Brach, Trusting the Gold: Uncovering Your Natural Goodness (Sounds True: 2021), 1–2.
[3] Paul Knitter and Roger Haight, Jesus and Buddha: Friends in Conversation (Orbis Books: 2015), 41–42.