Jedinečná zpráva
Týden padesát jedna: Přítomnost ve Vánocích
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme viděli jeho slávu, slávu jako Otcova jediného Syna, plného milosti a pravdy. —Jan 1:14
Otec Richard popisuje vánoční poselství jako jednotu, uzdravení našeho odděleného já a světa skrze Krista:
Štědrý den
Chápu, je Štědrý den, a vy určitě doufáte v nějakou speciální meditaci. Já ji ale nemám. Mám jen jedno jediné poselství. V modlitbě se ono poselství noří stále hlouběji a hlouběji v nás. Jednou za čas být v tichu – dokonce i v dnešním rušném svátečním dnu- pak se začne nořit hluboko v nás samotné. Jedinečné poselství. Pokud se mu nebráníme, pak jej uslyšíme a uvěříme mu: Už není dělící žádná opona mezi Bohem a člověkem. Úžasné poselství. Těžko se tomu věří… Slovo, věčné Slovo, o kterém čteme v prologu Janova evangelia a jak o něm čteme také v knize Moudrosti [18:14–15] [1], Slovo zaujalo své trvalé místo na Zemi s cílem uzdravit jakoukoliv oddělenost nebo rozpolcenost, kterou vůči Bohu zažíváme. Naše rozporuplnost, naše distance je příčinou naše častého smutku. Když se cítíme odděleni, když se cítíme odpojeni, když se cítíme odděleni od sebe, od naší rodiny, od reality, od Země, od Boha, stávají se z nás nerudní, dokonce rozzlobení lidé v depresi. Proč? V podvědomí víme, že oddělenost není správná, že jsme byli stvořeni pro sjednocení s Bohem.
Přítomnost Boží
A tak Bůh poslal na svět Krista aby zpřítomnil ono spojení – aby sjednotil lidské a božské; aby spojil ducha a hmotu . To je to, čemu se celý život snažíme věřit: že náš obyčejný pozemský život má tak velký význam. Jsme spojeni s Bohem.
Někdy se ráno probouzíme a přemýšlíme: co to všechno znamená? K čemu to všechno je? Proč jsem sem na světě? Kam to všechno směřuje?
Škola lásky
Všechno nás přitom neustále vyučuje. Je to škola lásky. A všechno je naše výuka – úplně všechno. Každý den, každý okamžik, každá návštěva obchodu s potravinami, každý okamžik našeho obyčejného života nám pomáhá odhalit jedinečnou zprávu: „Můj Bože, jsem dcera Boží! Jsem syn Páně! Jsem sourozenec Krista! Všechno je v pořádku. Jsem svobodný! Nepotřebují už hledat nové místo. Už jsem zde! Jsem přítomen.“ Ale pokud se nám posleství nelíbí , pokud jej nepřijmeme, upadáme do bolestné bezvýznamnosti.
Odevzdat sebe
Ano moji přátelé, potřebujeme se odevzdat spojení s Bohem, hledět na konečný význam našeho života. Musíme toužit, hledat, chtít, potřebovat. I když to budeme slyšet neradi, musíme i trpět. Co je utrpení? Utrpení vyčistí naši duši, utrpením se vytváří nový prostor pro lásku, prostor pro Krista, místo pro našeho Boha.
Převzato od Richarda Rohra, „Opravdu jen jedna zpráva,“ homilie, 25. prosince 2016.
[1] Tato apokryfní kniha je obsažena v katolické, ale ne protestantské Bibli.
Kredit obrázku: Nicholas Kramer, Neoznačený (detail), 2021, fotografie, Seattle. Použito se svolením.