Dvacátý týden: Zlo je sociální realita
Otec Richard zdůrazňuje, že zlo se často maskuje jako dobro, a tím ospravedlňuje nesmírnou nespravedlnost:
Triumf zla zcela závisí na maskování
Svět (nebo „systém“, jak říkáme dnes) je úkrytem nevědomí nebo mrtvosti, řečeno slovy apoštola Pavla. Tomáš Akvinský i C. S. Lewis učili, že triumf zla zcela závisí na maskování. [1] [2] Naše ego ho musí vidět jako nějakou formu dobra a ctnosti, abychom mu mohli uvěřit.
Kulturní ctnosti a náboženství nejlepšími zástěrkami
Pokud zlo závisí na „dobrém“ převleku, jsou kulturní ctnosti a náboženství nejlepšími zástěrkami ze všech. Představitelé náboženství i říše se spolčili na Ježíšově vraždě (Mt 27,1-2). V Lukášově evangeliu si Herodes a Pilát Ježíše jen předávali sem a tam a potvrzovali, co ten druhý řekl (L 23,12). Křesťané byli varováni, že nejvyšší patra moci mohou být a pravděpodobně budou kooptována zlem.
Je třeba střízlivě odhalit hloubku převleku institucionalizovaného zla
Existuje na světě kultura, která by nefungovala podle tohoto receptu na bludy? Právě to má Pavel na mysli, když jmenuje „svět“ (který já nazývám „systém“) jako jeden ze zdrojů zla. To, co už Pavel alespoň intuitivně rozpoznal, je, že je téměř nemožné, aby nějaké společenské uskupení bylo korporativně nebo důsledně nesobecké. Musí udržovat a prosazovat především sebe sama, a to prakticky za každou cenu – obětuje dokonce i svou vlastní deklarovanou etiku a morálku. Pokud to nevidíme, může to odhalit hloubku převleku institucionalizovaného zla.
A tady je příklad náboženského zastírání zla
Vezměme si náboženské zdůvodnění „doktríny objevu“, která pomohla ospravedlnit dobytí Ameriky a obchod s africkými otroky. Mark Charles a Soong-Chan Rah píší:
Doktrína [objevů] vznikla na základě řady papežských bul z patnáctého století, což jsou oficiální dekrety papeže, které mají plnou váhu jeho církevního úřadu…..
[V roce 1493] vydal papež Alexandr VI. papežskou bulu Inter Caetera … [která] nabízela duchovní potvrzení pro dobývání Evropy, „aby v naší době byla zvláště katolická víra a křesťanské náboženství vyvýšena a všude se rozmnožila a rozšířila“.
[Tato doktrína] dávala teologické povolení k tomu, aby se evropská těla a mysli považovaly za nadřazené neevropským tělům a myslím. Doktrína vytvořila … identitu afrických těl jako méněcenných a hodných pouze podřízení; také odsunula identitu původních obyvatel „objevené“ země do role outsiderů, kteří jsou nyní ve své vlastní zemi nevítaní. [3] [4]
Richard pokračuje:
Společenská dohoda nad zlem
Zlo nachází téměř dokonalou kamufláž v tichých dohodách skupiny, když se zdá být osobně výhodné. Taková nevědomá „mrtvolnost“ se bude podle mého názoru projevovat v každé době. Proto nemohu slovo „hřích“ zcela zavrhnout. Pokud nevidíme skutečnou podobu zla nebo nerozpoznáme, jak se na něm plně podílíme, bude nás plně ovládat, a přitom nebude ani v nejmenším vypadat jako hřích. Nebyl by lepší popis „dohodnutý blud“? Jako izolovaní jedinci ho nemůžeme rozpoznat ani překonat, většinou proto, že ho drží pohromadě skupinový konsenzus.
Prameny:
[1] Aquinas describes the devil’s deception through evil “that has a semblance of good” in his meditation on the Lord’s Prayer. See The Three Greatest Prayers: Commentaries on the Lord’s Prayer, the Hail Mary, and the Apostles’ Creed, based on trans. by Laurence Shapcote (Manchester, NH: Sophia Institute Press, 1990), 152.
[2] C. S. Lewis’ The Screwtape Letters (1942) offers numerous examples of the ways evil presents itself as desirable.
[3] Mark Charles and Soong-Chan Rah, Unsettling Truths: The Ongoing, Dehumanizing Legacy of the Doctrine of Discovery (Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 2019), 15, 19, 21.
[4] On March 30, 2023, the Vatican officially repudiated the “doctrine of discovery.”
Adapted from Richard Rohr, What Do We Do with Evil? The World, the Flesh, and the Devil (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2019), 43, 44–45, 46‒47.
Image credit: A path from one week to the next—Exercise in Grief and Lamentation credits from left to right: Jessie Jones, Jennifer Tompos, Jenna Keiper. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.