Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Když tak činíme, naše vlastní bytí a božské bytí se stále více a více tajemně proplétají. Žít kontemplativně je pro všechny, nejen pro vybraných pár. Jsme povoláni k zamyšlení nad utrpením světa, naší rolí v něm a tím, k čemu jsme v jeho světle povoláni. Kontemplace nás zve k přímé zkušenosti Boha a my můžeme reagovat a jednat z pevného a zakořeněného prostoru.
Jak pomůžeme naší tradici růst, zrát a rozšiřovat její vliv k dobrému? Jak obohatíme a zlepšíme tradici v její současné podobě? Jak můžeme rozpoznat její současné slabosti, ne proto, abychom tradici kritizovali a odsuzovali, ale abychom ji uzdravili, posílili a dodali jí energii pro větší plodnost v budoucnosti? Jaké by mohly být rostoucí hranice naší tradice?
Žít v kontemplativní tradici neznamená jen pokračovat v hledání. Je to také výzva k tomu, abychom se v ní a spolu s ní vyvíjeli. Jsme vyzýváni, abychom se zabývali kořeny jejího původu a prohlubovali je, a zároveň jsme povoláni k tomu, abychom žili v souladu s tím, jak vypadá v našem neustále se měnícím světě. Kontemplativní cesta musí růst, abychom mohli pokračovat, abychom mohli žít v živé, rostoucí a dýchající tradici.
Život je společný proces. Stejně jako si uvědomuji věci, které ve mně rostou a které zasadili jiní a které vždy dozrávají, tak i ostatní si uvědomují věci, které v nich rostou a které jsem zasadil já a které vždy dozrávají. Jelikož nežiji ani neumírám pro sebe, je pro mě podstatou moudrosti svědomitě žít a umírat v hlubokém vědomí ostatních lidí. Výrok „Poznej sám sebe“ byl mysticky převzat z výroku „Viděl jsi svého bratra, viděl jsi svého Boha“
transformace náboženství a spirituality v dnešní době. S tradicí v jedné ruce a evolucí v druhé nás duch křesťanského mnišství, conversatio, neboli neustálá změna, stále táhne do budoucnosti…. Od počátku byli mniši na špici obnovy křesťanské tradice. Stejně jako kdokoli jiný si však i mniši musí pamatovat, co to od nás vyžaduje. Musíme si připomenout praktiky obnovy, které již v naší tradici existují.
Nakonec kontemplace není o útěku ze života, ale o tom, jak do něj vstoupit plněji. Je to způsob, jak nasloucháme Bohu v tichu – a jak slyšíme Boha v pláči chudých, v sténání stvoření a v radosti ze života. Je to způsob, jak si pamatujeme, co je dobré, a žijeme z toho místa pro dobro světa.
Státní svátek v Itálii – patron sv. František
„Jednomyslné hlasování Senátu ukazuje, jak je svatý František plodnou přítomností pro všechny. To neznamená, že může být rekrutován pod jakoukoli vlajkou, ale spíše to, že ho všichni potřebujeme,“
To, co dnes křesťanství potřebuje, je mnohem větší než pouhá strukturální reorganizace. Je to revoluční změna v samotném křesťanském vědomí. Je to změna mysli a srdce prostřednictvím neustálého působení Ducha svatého. Pouze taková zásadní změna vědomí – čerpající z hlubin Velkého oceánu lásky – přinese trvalé ovoce.
Soucit představuje radikální formu kritiky, protože hlásá, že bolest je třeba brát vážně, že bolest nelze přijímat jako normální a přirozenou, ale že je to abnormální a nepřijatelný stav pro lidskost. —Walter Brueggemann
Freedom Church of the Poor (USA)
Prostřednictvím nenásilných, morálních přímých akcí – pochodů, bojkotů, sit-inů a dalších – odmítáme status quo a znovuobjevujeme morální narativ. Vytváříme prostory, kde je spravedlnost přetvořena a morální revoluce hodnot se stává neodolatelnou.