Svobodné „ano“ v nesnázích

To, čemu říkám „nutné“ utrpení, probíhá každý den, zdánlivě bez otázek. Když jsem psal tento text v arizonské poušti, četl jsem, že jen jedno semeno kaktusu saguaro ze čtvrt milionu semen se dožije byť jen rané zralosti a jen málo z nich dosáhne plného růstu. Zdá se, že většina přírody naprosto akceptuje velké ztráty, hrubou neefektivitu, masové vymírání a krátkou délku života jako prostou daň za život. Paradoxně nás pocit tohoto smutku, a dokonce jeho plné absurdity, vtahuje do všeobecného tance, jednotného pole a nečekaně hluboké vděčnosti za to, co je dáno – bez nutnosti a tak zadarmo.

Žít znamená měnit se

Pokud se lidé odmítnou změnit, což moje matka nazývala „hulvátstvím“, svět se bude jen zhoršovat. Musíme se naučit vést dialog, odpouštět, důvěřovat a dávat lidem výhodu pochybností. Ve Spojených státech se naše země stala velmi cynickou, pokud jde o pravdu a lásku.

Radikální odolnost

V tomto roce se budeme společně snažit prozkoumat radikální odolnost, abychom se v našem světě stali spíše termostaty než teploměry, nastavovali teplotu, dávali příklad kontemplativní hloubky a moudrosti, lásky a míru – místo abychom se jen utápěli v zuřivosti, strachu, popírání a zoufalství, které je v naší době tak časté. Vítejte, bratři a sestry, v roce radikální odolnosti.

Prorocká cesta

Věřte v sebe sama. Jste prorok. Již nyní uskutečňujete svou migraci. Byli jste vyvoleni, protože jste se narodili. Jste prorokem, protože jste se probudili. Jste strážcem zjevení: člověk s myšlenkou, která může vytvořit nový svět.-Steven Charleston

Úplný prorok

Prorok je ten, kdo dokáže být věrným milovníkem, kdo skutečně hledá celek a hledá dobro, a nehledá jen sebe. Po nějaké době můžeme poznat rozdíl mezi někým, kdo jedná z vlastního hněvu a nutkání, a někým, kdo jedná z Božího srdce

Všichni jsme proroci

Všichni jsme proroky. Nejsme božští poslové. Nemluvíme za Boha. Nejsme zázrační lidé ani morální soudci. Místo toho jsme … lidské bytosti žijící ve výjimečné době. Jsme tím, čím jsou Hopiové: komunitou, která hledá duchovní smysl svého života. Jsme lidé, kteří si kladou otázky. Jsme hledači vizí. Snažíme se být zastánci zdravého rozumu a toho, co nejlépe pomůže našim lidem…..

Ježíš jako prorok

Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.

Oplývající laskavostí

Pokud je srdce božského tajemství obráceno v soucitu ke světu, pak oddanost tomuto Bohu vtahuje osoby do podoby božského společenství se všemi ostatními: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Popírat své spojení s trpícími potřebami druhých znamená odpoutat se od božského společenství.

Prorocká Svatá rodina

Jak si můžeme opravdu myslet, že by Marie – pokud by myslela tak, jak byla vycvičena myslet každá dobrá židovská dívka své doby – mohla být plně připravena slyšet, mluvit nebo žít Boží poselství? Musela se nechat vést Bohem mimo svou škatulku očekávání, svou zónu pohodlí, své poslušně náboženské následování vůdce (což je rys všech náboženství na jejich nižších úrovních). Byla velmi mladá a do značné míry nevzdělaná. Možná, že samotná teologie není tou nezbytnou cestou, ale místo toho stačí integrita a odvaha. Nic z toho, co kdo řekl v synagoze, by Marii ani Josefa na tuto situaci nepřipravilo. Oba se museli spolehnout na své anděly! Který správný biskup by se v takové situaci svěřil? Já sám bych to neudělal. O Josefovi víme jen to, že to byl „spravedlivý muž“ (Mt 1,19), pravděpodobně také mladý a nevzdělaný. Tato okolnost je naprostou konfrontací s našimi kritérii a způsobem hodnocení pravosti.