Znovunalezení křesťanské kontemplace mi otevřelo oči pro buddhisty a súfisty – jejich učení a praktikující.
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Znovunalezení křesťanské kontemplace mi otevřelo oči pro buddhisty a súfisty – jejich učení a praktikující.
Ale naše neprožité pocity, stejně jako všechny ostatní základní tělesné procesy, nezmizí, i když se je snažíme potlačit. Nakonec nás doženou a nějakým způsobem upoutají naši pozornost, někdy v podobě nemoci, psychických problémů, vyčerpání, závislosti nebo bolesti.
Základní praxí pro očištění a obnovení srdce jako orgánu duchovního vidění se v křesťanství stává především cesta kenózy, odpoutání se. Vidění přijde, ale skutečným jádrem práce s emocemi je ochota odpoutat se, obětovat své osobní drama, odpoutat se na této úrovni, abyste mohli začít vidět čistým srdcem.
Pokud se nechceme zbavit svého hněvu a stále ospravedlňujeme, proč si ho zasloužíme, pravděpodobně jednáme z pozice svého uraženého ega. Když se ho dokážeme zbavit – poté, co jsme ho řádně uznali – pravděpodobně budeme schopni získat jeho moudrost – bez jeho nadměrného náboje – a efektivně ji využít.
Kontemplace mě osvobozuje od toho, abych byl věčným vězněm svých myšlenkových a citových proudů; pomáhá mi uvědomit si, že nejsem svými myšlenkami a city. Pomáhá mi vidět, že tyto vnitřní reakce a vyjednávání se mi dějí a odehrávají se ve mně bez mého souhlasu, jako trávení, spánek, únava nebo smích.
Cítit emoci znamená přijmout ji a nechat ji projít, poučit se z toho, co vám říká o vás samých, o vašich vztazích. Cítění je sebepřijetí vašich vlastních emocí a moudrosti vašeho těla…
Protože naše pocity jsou součástí toho, co znamená být stvořeni k Božímu obrazu. Odříznout je od naší spirituality znamená odříznout podstatnou část naší lidskosti
Abychom byli skutečně vědomí, musíme ustoupit od své nutkavé identifikace s nepochybnou připoutaností k našemu izolovanému já – primární iluzi. Čisté vědomí není nikdy jen já, uvězněné uvnitř mého já. Je to spíše pozorování „mě“ z dálky – z vyhlídkové plošiny, kterou nám laskavě nabízí Bůh (viz Římanům 8:16) a kterou nazýváme Duch přebývající v nás. Pak vidíme očima mnohem většími a jinými než našimi vlastními.
Skutečně velcí myslitelé a kulturní tvůrci považují za samozřejmé, že mají přístup k jiné a širší mysli. Uznávají, že božský proud již existuje a že se k němu může připojit každý.
Pavel tvrdí, že Bůh nikoho nezvýhodňuje. Všichni lidé jsou na stejné úrovni, bez ohledu na jejich náboženské zázemí. Všichni porušují své vlastní svědomí, všichni nedosahují Boží slávy, všichni porušují Boží zákony. Nikdo si nemůže nárokovat výsadní postavení u Boha jen proto, že ovládá náboženské znalosti, vyhýbá se seznamu zakázaných chování nebo se identifikuje s určitou nálepkou