Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
KOntemplativní společenství: Zjišťujeme, že toužíme po společenství s ostatními, kteří se také snaží žít zkoumavým, pozorným životem, že se chceme odtrhnout třeba jen se dvěma nebo třemi pozornými lidmi k hlubokému, upřímnému společenství. Můžeme se sejít, abychom po určitou dobu seděli v tichu nebo se společně procházeli a nechali šumění našich nohou procházejících podzimním listím utlumit hluk milionu opičích myslí, které klapou do rytmu milionu klávesnic a dychtí po naší pozornosti…..
kontemplace:
Představte si, že sedíte na břehu řeky. Kolem vás plují lodě a čluny – myšlenky, pocity a vjemy. Zatímco proud plyne kolem vašeho vnitřního oka, pojmenujte každou z těchto lodí. Jedna z lodí by se například mohla jmenovat „moje obavy ze zítřka“. Nebo se objeví loď „výhrady k mému manželovi“ či loď „to mi nejde“. Každý úsudek, který necháte proplout, je jednou z těchto lodí; věnujte čas tomu, abyste každou z nich pojmenovali, a pak ji nechte plout po řece.
R. Rohr: Nejčastějšími lidskými reakcemi na nový okamžik jsou nedůvěra, cynismus, strach, reakce na kolenou, duch odmítání a přehnaný odsudek….Abychom dovolili okamžiku učit nás, musíme si dovolit být jím alespoň trochu ohromeni, dokud nás nepřitáhne dovnitř a vzhůru, k jemnému prožitku úžasu. Obvykle potřebujeme jediný okamžik bezdůvodného úžasu, který nás nastartuje – a takové okamžiky jsou jediným pevným základem pro celý náboženský instinkt a cestu.
R.Rohr: A co je nejdůležitější, nemůžeme oddělovat osobní uzdravení od uzdravení společenského. Není to postupné, ale souběžné. Mnozí lidé v naší terapeuticky zaměřené společnosti si myslí, že nejprve musí najít osobní uzdravení a integraci a teprve potom budou moci sloužit skupinám nebo hledat Boha. Přesto se mi zdá, že se to všechno odehrává ve spirále
Tím, že Ježíš nazývá své učedníky „solí země“, neříká, že oni jsou ti spasení. Nikdy se nesnaží vytvořit klub „pouze pro členy“. Ježíš důsledně říká, že Bůh miluje ty, kdo jsou venku, stejně jako ty, kdo jsou údajně uvnitř; že mezi Ježíšovými nejbližšími následovníky je stejně milosrdenství venku jako tady. Ve skutečnosti neexistují ani insideři, ani outsideři! Ježíš nás vyzývá k tvořivé sebekritice a dává nám schopnost sebeobnovy.
V křesťanské tradici vás má Duch svatý uvést do veškeré pravdy. Ducha svatého vnímám jako průvodce – jdeme po cestě a je tu lampa k našim nohám, která nám pomáhá vědět, co dělat, jak to dělat a být v klidu.
Barbara Holmes o černošské mši: To je moment k antemplace, poznání, že každý člen shromáždění sdílí stejnou úzkost nad problémy světa a potřebu sjednocení….. „Ó“ se opakují stále dokola, dokud si každý člověk nevzpomene na chvíli, kdy volal po Božím zásahu. Mezi každým tónem a strofou přetrvává hluboké naslouchání. Ti, kdo naslouchají, vědí, že Duch svatý má vše pod kontrolou
Adam Bucko: Kontemplace je o vnímavosti, o hlubokém naslouchání, o zápasu s otázkami, jako je to, co vám láme srdce, co vás činí skutečně živými, a o tom, že dovolíme, aby nás tyto otázky, stejně jako bolest světa, otřásly. Když to děláme, uprostřed toho všeho objevíme, že hluboko v nás něco vzniká.
R.Rohr: K Božímu tajemství nepřicházíme prostřednictvím pojmů nebo teorií; přicházíme spojením s tím, co je – s bezprostřední, ztělesněnou Boží přítomností, která je všude kolem nás. Všimněte si, že téměř všechny Ježíšovy běžné příběhy a příklady jsou založeny na přírodě a vztahu – nikdy ne na teologii nebo akademické teorii.
R.Rohr: Naše praxe, ať už je jakákoli, musí nějak zahrnovat problém. Kontemplace není vyhýbání se problému, ale každodenní splynutí s problémem a nalezení nějakého řešení. Tuto lekci se v kontemplaci rychle a pokorně naučíme: Jak děláme cokoli, tak pravděpodobně děláme všechno.