Sedmý týden: Mystikové v ohni lásky
Ve své přednášce Peklo, ne! se otec Richard zamýšlí nad obrazem ohně v Písmu:
Oheň čistící
Bůh uzdravuje lidi tím, že z nich dělá to, čím skutečně mají být. Prorok Ezechiel hlásá, že když Izrael hřeší, Bůh je jen více miluje. Předobrazem této lásky pro ně byl očistný oheň. Když se v Bibli často používá slovo oheň, není to oheň mučící, ale očišťující. Je to metafora, kterou dodnes používají mystici a básníci. Období utrpení, které nám nabízí větší sílu, vhled nebo odolnost, popisujeme slovy: „Byl jsem zkoušen ohněm“.
Milost je pro ego vždy ponížením – jde totiž o naše svědomí
V jedné kapitole Ezechiel opakuje slovo obnovit. Bůh říká lidu: „Obnovím je … obnovím je … obnovím vás“ (viz Ezechiel 16,53-56, Jeruzalémská bible). Prorok strávil kapitoly tím, že jim vyčítal jejich nevěrnost vůči smlouvě s Bohem, a pak změní směr. Ezechiel říká, že Boží láska, odpuštění a závazek k nápravné spravedlnosti jsou tak dokonalé, že se v Izraeli probudí svědomí. Pochopí, čeho se dopustili, a propadnou mlčení a zmatku (viz Ezechiel 16,63). To je to, co jsme my katolíci chápali jako očistec. Zde je příklad: Mluvili jste někdy o někom špatně, aktivně jste někoho neměli rádi nebo jste někoho shazovali v přítomnosti ostatních? Pak se k vám někdo přiblíží a ukáže se, že je nejen milý, ale že je opravdu milý. Přejí vám vše dobré. Tomuto pocitu se říká výčitky svědomí; dříve jsme mu říkali soucit. Snižuje nás to k mlčení a zmatku. Buďme upřímní, milost je pro ego vždy ponížením.
Duchovní a očistec
My duchovní jsme samozřejmě pojem očistce přehnali a udělali z něj jakousi odplatnou spravedlnost místo obnovující lásky. Nemohli jsme popřít Boží milosrdenství a věděli jsme, že Boží láska zvítězí, ale přesto jsme si vynutili, aby se tam nějaký počet let spalovalo. Měli jsme hlubší tušení plamene lásky, ale místo toho jsme se spokojili s doslovným ohněm. [1]
Terezie z Ávily (1515-1582)
mystička a karmelitánská reformátorka, používala metaforické obrazy ohně, vody, svíce a vosku, aby popsala spojení duše s Bohem.
Autorka Mirabai Starrová píše: „V tomto případě se jedná o to, že se v duši rozhořívá oheň:
Když naše duše splyne se Svatým, zmizí v něm jako kapka v moři
Milovaný (jak nás učíš, svatá Terezo) touží po spojení s námi stejně vroucně, jako my toužíme po spojení s ním. Touha Boha po duši není o nic menší než touha duše po Bohu. Jde o dokonalou vzájemnost (ujišťujete nás). Věřte tomu.
Jediný rozdíl je v tom, že když se duše spojí se Svatým, ona zmizí a on roste. Je dešťovou kapkou padající do řeky. On je řekou, která ji volá domů. Ona je plamínek svíčky hořící ve dne. On je slunce, které ji pohlcuje. Jsou jedním mořem. Jsou jeden oheň. [2]
On i já jsem jeden oheň
Protože můj Milovaný je pro mě a já pro svého Milovaného, kdo bude schopen oddělit a uhasit dva tak roznícené ohně? Znamenalo by to marnou námahu, neboť oba ohně se staly jedním. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
1] Adapted from Richard Rohr, Hell, No!(Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2014). Available as MP3 audio download.
[2] Mirabai Starr, Saint Teresa of Avila: Passionate Mystic (Boulder, CO: Sounds True, 2007, 2013), 48–49.
[3] Teresa, Soliloquies 16.4, in The Collected Works of St. Teresa of Avila, vol. 1, trans. Kieran Kavanaugh and Otilio Rodriguez (Washington, DC: ICS Publications, 1976), 389.
Image credit: Wonderlane, Untitled (detail), Seattle, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
A fire of love can fill us up and shine out with great strength.